The Perfume pagoda

Behem minuleho tydne dorazilo plno navstev. Hlavne Bastian jde ted na dracky.On travil sobotu s tatkou a ja vzala zbyle ctyri kusy:)na jednodenni vylet do oblasti 14 pagod.


Myslela jsem si, ze si o vikendu odpocinu, ale protoze jsem ve Vietnamu ze vsech tech lidi nejdele tak jsem musela vsechno zarizovat a smlouvavat skoro kazdy sunevyr..A vysledek?.. prijela naprosto vyrizena:)Rozhodne to ale stalo za to a vsichni byli spokojeni.Bohuzel skoro kazdej vylet je organizovanej cestovkou... nikdy nevite co za penize dostanete a jestli vedle vas nebude sedet nekdo, kdo zaplatil za ten stejny balicek o tretinu mene.Trochu mi chybi svoboda v tom sbalit si bagl a proste jen tak nekam jet a jen tak nekde prespat.Ale neni vsem dnum konec.
Za tyden snad uspesne zavrsime nas projekt..privitam sve hosty a vydam se na studijni cesty.

Jake to je byt studentem

At tady studujete cokoli velkou cast studia venujete predmetum typu zivot Ho Chi Minha,politickemu zrizeni apod.Ho Chi Min je stale spouste billboardu,turistickych suvenyrech, bankovkach vsech hodnot apod.
Jednou jsem se s Brittou vydali do studentskeho bytu nasi kamosky. Sdili maly pokoj spolecne s dalsimi tremi..vsechny spi na jednom letisti (my bychom se tam vyspali v pohode dve,ale ony jsou mnohem skladnejsi)Kuchynku nemaji takze vari na kaminkach. Spolecne jsme rolovali spring rolls a bylo to moc fajn.Zlepsily jsme sve kucharske umeni s hulkami, ktere pouzivaji i misto varecky. Pri sedeni na zemi se nam opet smaly, protoze jsme nebyly schopne vydrzet sedet, jak jsou zvykle ony. Nohy nam zacali po chvilce mravencit takze jsem poposedavali a trpeli s usmevem na rtech.Opravdu je obdivuju, jak jsou schopne drepet treba pul dne a uplne bez problemu.
Obecne se rika,ze pokud vas zde nekdo pozve domu je to znamenim duvery..Chien byla moc rada,ze nam muze vse ukazat a take ze ma Evropske zname a muze procvicovat anglictinu.Pro me to bylo neuveritelne videt, jak jsou si ctyri vysokoskolske studentky tak blizko..sdilejici jeden pocitac..a pokoj, kde v lete musi zazivat hodne horke chvilky.Chien nas take seznamila s nekterymi kulturnimi specifiky takze ted uz vim,ze kdyz se tu kluci drzi za ruku tak to jeste nemusi byt znamenim homosexuality apod.Proste jiny kraj, jiny mrav:)
Jednou jsme byli na studentskem vecirku, ktery se odehraval v obrovske hale(velka sokolovna)a studenti se bavili tim,ze zpivali Karaoke a hrali ruzne souteze. Na stole byly susenky..zadny alkohol..a sichni vypadali spokojene. Kdyz jsme vstoupovali(bylo to jako na podium)tak nas uvitali potleskem,byl to zvlastni zazitek.Jako zahranicni hoste jsme pak dostali susenky i bez zpivani..myslim totiz,ze kdybychom zpivali, tak by nas zase vytleskali odkud jsme prisli:)
Chien studuje na bakalare 5 let a pak doufa,ze se dostane do Evropy.Vzdelavaci system zde je stale zalozen na memorovani se veci nazpamet bez absolutne zadneho podniceni vlastniho premysleni nebo kritickeho mysleni. Myslim,ze u nas to jeste nedavno vypadalo podobne...a citim se nekde mezi tim,v cem byl vzdelavan Bastian a jakym systemen prosli mi kolegove v praci...jsou to zajimave uvahy!
Posilam moc pozdravu!

Super vikend- Mai Chai

Tak bohuzel povodne jsou ve strednim Vietnamu stale. Mame informace od kamarada, ktery musel z hotelu vyplavat, aby se dostal na nadrazi. Na lodi bylo misto jen pro jeho zavazadlo.Do oblasti se dovazi ryze a nejake instantni polevky pro lidi, kteri se nemohou dostat ze svych domovu. Musim rict, ze ja bych o tom skoro nevedela. Nekdy mrknu na anglicky psane zpravy tak aspon nejake obecne info ale jinak jak uz jsme rikala predtim v Hanoi je zivot zcela jiny..lidi tady jsou pysni,ze jsou z prave z Hanoie a tom co je "venku" o tom se moc nevi.VYjimkou je dnes vecer, kdy se vi, ze i tu na sever zavita monsun.Podle predpovedi ale nic velkeho.

Ja jsem s Brittou vyjela na private tour(jinak to ani nebylo mozne)do oblasti, kde ziji puvodni obyvatele patrici k jedne ze 54 mensin zijicicih ve Vietnamu. Jmenuji se White Thai.Uzili jsme si klidu venkova a prijemnych lidi.Pouzila jsem tech par frazi co umim...a bylo to skvely..fotky mluvi za vse.Uzili jsme si bananoveho vina a tradicniho tance.

Vecer jsme zapusobili ceskou polkou a byly jsme pozvani na Karaoke. Takze konecne jsme se obe dockali. Kvalita naseho zpevu horsi nez obvykle, ve srovnani s Vietnamci o nekolik trid niz (oni zpivaji opravdu vyborne, karaoke zarizeni ma totiz kazdej doma).Vzhledem k priemerene hladine kukuricoveho vina v krvi nam to ale nevadilo:)Prespali jsme v jednom z techto domecku na nozickach takze o zazitky nebyla nouze.
Posilam vam trochu slunicka:)

Druha sance pro HUE

Posledni dva tydny v praci byly obzvlaste zajimave.Vyrazili jsme do terenu.Poprve jsme se setkali s faktem, ze jako cizinci to nemame jednoduche pokud jde o pristup k nekterym vecem.Chteli jsme navstivit nemocnici,mluvit s pacienty a vubec se podivat, jak to tam vypada.Vubec prace v neziskove organizaci zde neni, tak jak byste si predstavovali z Cech. Cokoli chteji publikovat se musi schvalit tzn.musi to byt napsane pohodlne:)Radeji to nebudu rozepisovat..prece jen tu chci zustat jeste dva mesice..
Kazdopadne soucasti rozhovoru s pacienty a ruznymi lidmi o jejich zkusenosti se zdravotnickym systemem jsme se dostali az do HUE. Centralni Vietnam pati mezi prioritni oblast ceske rozvojove zahranicni spoluprace a tudiz se tu realizuji nektere projekty. My jsme byli domluveni s koordinarotem jednoho z nich,ze je navstivime. Tento projekt se tyka socialniho zaclenovani socialne ohrozenych skupin obyvatelstva provincie Thua Tien HUE vice na (http://www.jirkoc.cz/projekty/zahranici.htm).Zkusenost to byla vyborna. Dostali jsme se z mesta a meli moznost poznat,co je to znamena zit na vietnamskem venkove. Abychom to nemeli jednoduche, tak tam zacalo prset(coz tma v rijnu neni nic neobvykleho).Na vyjezd do vesnice jsme si pronajali taxika. Bohuzel diky vydatnemu desti a bahnite ceste,zazil ridic tezke chvilky..ale nastesti jsme se dostali tam i zpet. Prada,ze na ceste zpet jsme prejizdeli mista, kde normalne byva most,ted tam byla reka,ale proud nebyl silny.Tezko se to popisuje,bohuzel druhy den, kdy jsme meli pripravenou pudu pro navstiveni dalsich rodin se uz do vesnice nedalo dostat vubec.
To nas malicko zklamalo, protoze je to rpece jen z Hanoi 700km..ale co se da delat,vsechno ma svuj smysl. Navstivli jsme skolu pro slepe deti, pro postizene deti a vubec zarizeni, kde se kterymi tento cesky projekt spolupracuje.Byly to vicemene soukroma zarizeni podporovana zahranicnimi donory takze takove success stories, kde je o deti postarano.
Krome toho jsme si HUE tentokrat oblibili, protoze jsme uz vedlei, kam zajit,co jak usmlouvat a citili jsme se tu dobre.Tentokrat jsme meli prihodu s vodou a krysou dohromady.Ty pribehy o krysach bych mohla ocislovat 1 a 2, protoze urcite prijde jeste minimalne tri.Na ceste a v restauraci mi nevadi..kdy pobihaji dostatecne daleko..ale kdyz me v noci probudi chroupani, to je jina. Basti nic neslysel a tudiz jsem mela pocit, ze jsem paranoidni.Rozli(rozsvitili) jsme ale nic(ony jsou zatracene chytre).Jakmile Basti usl, tak zacala zase. NO ja do rana nespala, protoze jsme nemela nic jineho na praci nez si predstavovat,ze po me leze.Druhy den pred psanim jsme si prosadila kompletni prohlidku pokoje...at to zkratim (divadelni predstaveni si necham az na sraz ci neco podobneho:)honili jsme ji hodinu, pak jsme zavolali domaciho s domnenkou,ze maji lepsi strategii ponevadz jsou zvykli.Opak byl pravdou..byli jeste legracnejsi nez my a protoze nemluvili anglicky byla to zajimava tymova prace:)
Vzhledem k tomu,ze jsem byla doclea v soku, jsme sli na panaka a pote,co jsme probrodili vodou po kolena zpatky domu, jsme nasli v pokoji co? no prece vodu (v druhem patre) a to proc?no protoze neodtikal balkon...takze tak to tady nekdy chodi.Tesili jsme na domov v Hanoi, na nase postele a teplou vodu..jenze jsme prijeli a je tu zima a po vcerejsi zacpe, kterou jsme stravili mackanim v autobuse jsme se cteli zase vratiti do klidneho HUE.

Na fotce je Basti s motorkou(minskem).Ridi takovou v Hanoi a docela si ji oblibil, zvukem, ktery tento stroj vydava se ho ostatni motorky boji a tudiz je to pro nas na Minsku bezpecnejsi(pro mamku a babicku-ano nosim helmu a jezdime pomalu;))-podle noveho zakona je helma povinna a vzhledem k hustote dopravy to vic jak 40nejde-navic nas tachometr ukazuje porad 20:)
Dalsi fotky dodam,dnes se nedari