Druha sance pro HUE

Posledni dva tydny v praci byly obzvlaste zajimave.Vyrazili jsme do terenu.Poprve jsme se setkali s faktem, ze jako cizinci to nemame jednoduche pokud jde o pristup k nekterym vecem.Chteli jsme navstivit nemocnici,mluvit s pacienty a vubec se podivat, jak to tam vypada.Vubec prace v neziskove organizaci zde neni, tak jak byste si predstavovali z Cech. Cokoli chteji publikovat se musi schvalit tzn.musi to byt napsane pohodlne:)Radeji to nebudu rozepisovat..prece jen tu chci zustat jeste dva mesice..
Kazdopadne soucasti rozhovoru s pacienty a ruznymi lidmi o jejich zkusenosti se zdravotnickym systemem jsme se dostali az do HUE. Centralni Vietnam pati mezi prioritni oblast ceske rozvojove zahranicni spoluprace a tudiz se tu realizuji nektere projekty. My jsme byli domluveni s koordinarotem jednoho z nich,ze je navstivime. Tento projekt se tyka socialniho zaclenovani socialne ohrozenych skupin obyvatelstva provincie Thua Tien HUE vice na (http://www.jirkoc.cz/projekty/zahranici.htm).Zkusenost to byla vyborna. Dostali jsme se z mesta a meli moznost poznat,co je to znamena zit na vietnamskem venkove. Abychom to nemeli jednoduche, tak tam zacalo prset(coz tma v rijnu neni nic neobvykleho).Na vyjezd do vesnice jsme si pronajali taxika. Bohuzel diky vydatnemu desti a bahnite ceste,zazil ridic tezke chvilky..ale nastesti jsme se dostali tam i zpet. Prada,ze na ceste zpet jsme prejizdeli mista, kde normalne byva most,ted tam byla reka,ale proud nebyl silny.Tezko se to popisuje,bohuzel druhy den, kdy jsme meli pripravenou pudu pro navstiveni dalsich rodin se uz do vesnice nedalo dostat vubec.
To nas malicko zklamalo, protoze je to rpece jen z Hanoi 700km..ale co se da delat,vsechno ma svuj smysl. Navstivli jsme skolu pro slepe deti, pro postizene deti a vubec zarizeni, kde se kterymi tento cesky projekt spolupracuje.Byly to vicemene soukroma zarizeni podporovana zahranicnimi donory takze takove success stories, kde je o deti postarano.
Krome toho jsme si HUE tentokrat oblibili, protoze jsme uz vedlei, kam zajit,co jak usmlouvat a citili jsme se tu dobre.Tentokrat jsme meli prihodu s vodou a krysou dohromady.Ty pribehy o krysach bych mohla ocislovat 1 a 2, protoze urcite prijde jeste minimalne tri.Na ceste a v restauraci mi nevadi..kdy pobihaji dostatecne daleko..ale kdyz me v noci probudi chroupani, to je jina. Basti nic neslysel a tudiz jsem mela pocit, ze jsem paranoidni.Rozli(rozsvitili) jsme ale nic(ony jsou zatracene chytre).Jakmile Basti usl, tak zacala zase. NO ja do rana nespala, protoze jsme nemela nic jineho na praci nez si predstavovat,ze po me leze.Druhy den pred psanim jsme si prosadila kompletni prohlidku pokoje...at to zkratim (divadelni predstaveni si necham az na sraz ci neco podobneho:)honili jsme ji hodinu, pak jsme zavolali domaciho s domnenkou,ze maji lepsi strategii ponevadz jsou zvykli.Opak byl pravdou..byli jeste legracnejsi nez my a protoze nemluvili anglicky byla to zajimava tymova prace:)
Vzhledem k tomu,ze jsem byla doclea v soku, jsme sli na panaka a pote,co jsme probrodili vodou po kolena zpatky domu, jsme nasli v pokoji co? no prece vodu (v druhem patre) a to proc?no protoze neodtikal balkon...takze tak to tady nekdy chodi.Tesili jsme na domov v Hanoi, na nase postele a teplou vodu..jenze jsme prijeli a je tu zima a po vcerejsi zacpe, kterou jsme stravili mackanim v autobuse jsme se cteli zase vratiti do klidneho HUE.

Na fotce je Basti s motorkou(minskem).Ridi takovou v Hanoi a docela si ji oblibil, zvukem, ktery tento stroj vydava se ho ostatni motorky boji a tudiz je to pro nas na Minsku bezpecnejsi(pro mamku a babicku-ano nosim helmu a jezdime pomalu;))-podle noveho zakona je helma povinna a vzhledem k hustote dopravy to vic jak 40nejde-navic nas tachometr ukazuje porad 20:)
Dalsi fotky dodam,dnes se nedari