Jidlo

Khmerske kuchyne je moc dobra. Sama ryze, ryby, ruzne druhy masa apod. Teprve po par dnech a Tigrove presvedcovani, ze jist na ulici je v pohode. On se tak stravuje uz mesic a problemy nema,tak jsme vyzkousela dzus z trinoveho cukru, sem tam jsme si nechali oloupat ananas nebo mango, ale vrcholem toho vsecho byla zaverecna vecere.

Zasli jsme do prave restaurace, kde bila tvar jen tak neprijde, ale protoze se tam stravovalo hodne mistnich, usoudili jsme, ze je oblibena. Vypadalo to tam jako kdekoli jinde, plastove zidlicky, ubrousky nahazene vsude okolo(spravne se hazeji do kose pod stolem) a kocky se prochazeli jako by nic. Takove venkovni posezeni. Prvni vyzva prisla s objednavanim ,protoze neumeli anglicky a my zase neumeli khmersky. Objednala jsme si rizoto se zeleninou a krevetami, teda aspon jsem si to myslela. PO te co jsme byli ujisteni,ze ruce si muzeme nejlepe oplachnout ve stejne vode, kde se umyvaji sklenicky, jsme meli malinko pochybnosti... ale touha pro naprosto realnem zazitku nas nechala klidnymi. Prinesli mi obrovskou misu zeleniny a led a postavili ji uprostred stolu. Pote mi donesli obrovske krevety a ryze nic. Kluci meli zase hodne ryze a maso nikde. Chvili nam trvalo nez nam doslo, jak si to asi vylozili..zasmali jsme se a vsechno jsme zdlabli. Zapili jsme to mistnim pivme zvanym jak jinak nez Angkor a bylo....ted uz to muzu rict, protoze nam nikomu nic nebylo..ba naopak jsme si nasi ovahu pochvalovali. Chodit po podnicich, ktere doporucuje pruvodce je fajn, ale pokud tam porad potkavate jen dalsi turisty, kteri maji stejneho pruvodce, tak to neni real enough:) Celkem casto se zde objevuji zabi stehynka, tak jsme si rikali, jestli je sem prinesli Francouzi nebo jestli si je Francouzi privezli odtud?! Nevite nekdo nahodou jak to bylo:)

Co se tyce mistni fauny a flory, tak je velice bohata. Komari jsou velice pritulna zviratka. Me maji obzvlaste radi, protoze i pres ruzne druhy repelentu je touha po me krvi nezastavi. Dale tu jsou pekni mravenci, velci svabi, krasni hadi a hnusne krysy. S poslednim zminenym tvorem jsem zatim nemela tu cest. Co me nejvice zaujalo jsou volne se pohybuji male opicky.

Co se prirody tyce, tak ta je zde nadherna. Ryzova pole kam oko dohledne. Fotky mluvi za vse.

Koncert v Siem Reapu

Slyseli ste nekdy o doktoru Beat Richnerovi? Je to Svycar, kde uz dlouhou dobu pusobi jako doktor v Kambodzi. Podarilo se mu tu zde vybudovat 4 kliniky, ktere se zameruji na nemocne deti. Kazdou sobotu porada koncerty(hraje na cello) pro verejnost, a tak se snazi ziskat podporu. Lekarska pece je v techto klinikach zdarma a to diky tomu, ze se mu prozatim kazdorocne podari sehnat dostatek penez na provoz. Rika si o penize a mlade lidi zada o krev, protoze ta muze detem postizenym horeckou Dengue zachranit zivot. Doktor je vlekym kritikem svetove zdravotnicke organizace WHO. V dokumentu, ktery jsme videli ukazoval kolika detem denne pomuzou za pomoci vybaveni, ktera jsou pro nas v Evrope samozrejmosti zatimco zde, kdyz se vam neco stane, tak je pry nejlepsi jet do Bangkoku (coz je v sousednim Thajsku). Stejne tak kdyz jsme potkavali lidi s maputovanymi koncetinami zebrajici pobliz turistickych akrakci, tak jsme jim vetsinou alespon neco malo dali. O socialni siti se v tomto state hovorit neda a tak opravdu nemaji jinou moznost nez zebrat. Pracovni mista pro tyhle lidi proste nejsou.
Film byl velice rychlym vystrizlivenim z turisticke nereality. Je dobre, ze jsme ho my a dalsi stovky lid na koncertu mohli videt.

Siem Reap

Pokud sledujete mapu tak vite, ze vlastne cestujeme po takovem trojuhelniku. Siem Reap je treti nejvetsi mesto blizko jezera Tonle Sap (nejvetsi jezero v JV Asii). Ma vlastni mezinarodni letiste a to proto, ze se zde nachazi pycha Khmeru.Komlex chramu Angkoru s nejslavnejsim z nich Angkor wat(wat znamena v Khmerstine chram). Krome nej je tu i dalsi z kamaradu na projektu GLEN a diky nemu jsme videli i to co obycejny turista pomine. Vetsina turista navstivi v Kambodzi prave toto misto. Je to vse uzpusobeno vcetne cen. Jeden luxusni hotel vedle druheho a spousta pruvodcu. Najit zapadni restaurace neni problem. Mne osobne se jim zatim vyhybame, nejeli jsme sem proto, abychom si davali hranolky a burgery:)

Do Siem Reapu jsme jeli z Battambangu tzv. speed boat. Na evropske pomery byste tu speed asi nepostrehli ale byli jsme nejrychlejsi siroko daleko:) cesta trvala asi 7 hodin. mackalo se nas na lodi hodne rekla ze tak jendou tolik nez byla kapacita. Motor se musel pravidelne polevat, takze jsme nekdy zapochybovala jestli vubec dojedeme. Uprostred lodi byli plastove zidlicky samozrejem nepribite k podlaze, ktere se dost naklaneli no a na jedne z nich jsem mela tu cest se posadit a dokonce si i pospat. Byla to sranda, protoze jsme se aspon seznamila se sousedy na obou stranach,kdyz me chystali pri prudsich manevrech:) Diky teto plavbe, kterou jsme absolvovali v 5GLENECH (tzn ja a dalsi 4 kamaradi GLENI z Kambodze) jsme meli moznost videt, jak ziji lide u reky tzv. floating villages. Je to neuveritelne, ze na vode se daji chovat naprikladi prasata, meli tam i skolu proste vse...

Cesta byla paradni a zaroven vycerpavajici nicmene jsme se jeste hecli a jeli se podivat na zapad slunce nad chramem v Angkor watu. Bohuzel byly mraky a nic jsme nevideli. Spise jsme se navnadili na druhy den kdy uz konecne spatrime tu asijskou chloubu samotny svetoznamy Angkor wat. Rano jsme si privstali a vysledek je nasledujici.

Koupili jsme si z casovych duvodu jen jendodenni vstupenku, jinak se doporucuje az tridenni.je to nesmirne velky komplex.Blahove jsme si myslela,ze muzeme chodit od chramu k chramu pesky ale to byl nesmysl. Chramy vznikali postupne. Nektere byli treba dlouho zapomenute v dzungli a pak ted rostou obrovske mangrovove stromy. Na kazdem rohu jsme potkavali deti nabizejici naramk, knizka mapy apod. Je az neuveritelne na kolik se da cena stahnout. kdyz jsme vzcerpanim lehli po obede u jezera,ze se malicko prospime tak se k nam nahrnulo zase spousta deti a naramky. To uz jsme si rikala, copak mi unaveni, ospali, zpoceni a lezici na spinave zemi vypadame, ze mame penize?:)

Vecer jsme pak mela tu cest seznamit se s Khmersky zakuskem (objednala jsme si ovocny salat) a prinesli mi led s ovocem, kakaem a syrovym vajickem. Mezi ovocem byla i sladka brambora, ktera mi teda vubec ale vubec nechutnala.. ale tak zkusit se ma vsechno. Vajicka jsem se ani nedotkla. Bydelal jsme tam u kamarada Slovaka jmenem Tigr a protoze je puvodne Armen jeho krev se nezapre. Vsechny tam zna, umi usmlouvat vse (diky nemu mam fajn novy kalhoty a kosili) a hlavne se vyzna. Ukazal nam zivot v Kambodzskych vesnicich. Videli jsme, jak vetsinova populace zije a bylo to moc fajn. Druhy den jsme si pujcili kolo a jeli se podivat jeste do jine vesnice. Takze treba zampionova farma, nebo rezbarska dilan byly nasim objektem zajmu. navic jsme meli moznost vyzkouset si nonverbalni komunikaci, protoze tady lide moc anglicky neumi. Akorat deti na vas kdekoli krici hello a mavaji. Nekdy jsme si rikali,ze j to mozna jen provokace, ze asi necekaji odpoved ale presto jsme si porad s usmevem mavali a odpovidali.

Poku chcete vedet o Kambozi vice,mrkenete na Tigruv blog http://www.vietbodia2007.blogspot.com/

Battambang

Z Phnom Penhu jsme se vydali autobusem do druheho nejvetsiho mesta Battambangu. Cesta nekde byla nekde ne...Nejvetsi zazitek jsme mela z neustaleho troubeni. Sedeli jsme primo za ridicem. NO a tady je zvykem troubit na kazdeho koho objizdite abyste mu dali najevo ze ho objizdite.Takze se troubi temer neustale a to je po peti hodinach malicko na nervy:)Dalsi sok byl,kdyz jsme vystupovali z autobusu.Je tu velika nezamestnanost, lide se o praci temer perou takze pred a za autobusem byl plotek.My jsme zastavili mezi nim abychom meli sanci si vzit bagaz. No a pak jedna nabidka za druhou, jeden ridic motorky prekrikoval dalsiho,nekteri dokonce bezeli za autobusem jeste nez zabrzdil abyste ho jako videli prvniho. Musim rict ze na jednu stranu je to fajn,ze nikdy nemusite hledat zastavku(verejna doprava tu neni) ale na druhou stranu je to nekdy unavujici ty lidi zdvorile odmitat.

Take jsme si tady s Bastim zaplatili kurz vareni.V ramci nej jsme navstivili trznici,kde nam osvetlovali co je co za ingredience. Trznici jsou tady dost zapachajici, ale vsechno je pry cerstve. Musite umet smlouvat nebot jak vidi bilou tvar tak je cena trojnasobna.Po nakupu jsme varili tri tradicni jidla v mistnich podminkach. Musim rict, ze jidlo bylo vyborne,instrukce presne a zazitek k nezapomenuti. To, ze se noze umyvali ve stejne vode jako nase ruce bych radeji zapomnela:) Ale podarilo se mi nahlednout do taju velice dobre khmerske kuchyne a chutove to bylo vyborne.Dostali jsme knihu receptu,tak vam treba nekdy uvarim:)

Celkove jsme navstivili hodne z okoli, protoze samotne mesto je nic moc.Prvne jsem jela na motorce a musim rict,ze na techto prasnych rudych cestach to bylo paradni.Nafotila jsme zdejsi krajinu. Pri vystupu k jednomu chramu jsme meli osobni asi 10ti lete pruvodkyne,ktere nas ovivaly kartonem.Prvne jsme si mysleli,ze je to zbytecne a ze nebudeme podporovat deckou praci, ale pak nam rekli, ze maji prazdniny a ze je to 350 schodu.Vzhledem k brutalnimu vedru jsme byli radi, ze jsme je mely.

Z okoli jsme jeste videli, jak se zpracovava ryze,jak se vyrabi ryzove vino ucili jsme se v sadu poznavat ovoce.takze vim,jak roste ananas a docela mi zachutnalo kokosove mleko.Nabizeji ho na ulici tak,ze pred vami useknou kokosu spicku a daji vam brcko.

I tady jsme potkali mnoho prijemnych lidi mluvicich anglicky.

Hlavni mesto Phnom Penh

Kambodza je zhruba 14 ti milionove kralovstvi s milionovym hlavnim mestem Phnom Penh patrici mezi nejchudsi zeme sveta.
Prave tu maji obdobi destu, ktere znamena ze turistu tu az tolik neni. My jsme tady zazili zatim jen jeden poradny lijak.
Bydelli jsme v byte francouzskeho stylu u Silke a Hajni [jsou zde na GLEN projektu resicim system zdravotniho pojisteni] spolu se stovkou mravencu a par komary. Dokonce i musli musi davat do mrazaku, protoze mravenci jsou vsude.
Mesto neni turisticky prilis vyhledavane, z toho co muze nabidnout je to kralovsky palac na jedne strane jako nadherny skvost a veznice S-21 vybudovana v byvale skole spolu s masovymi hroby na starne druhe. V dobe vlady Khmer rouge v 70.letech minuleho stoleti byla masove vyvrazdovana inteligence naroda, polovina obyvatel tehdy zemrela. Masove hroby dnes slouzi jako muzea. Vzhledem k tomu, ze to neni tak davno, skoro kazdy s kym se bavite prisel o nekolik clenu rodiny.
prijemne prekvapujici pro mne bylo zjisteni, ze v celem state nenajdeme Mc Donalds ani jiny znamz retezec fast food. Ve velkych mestech jde sehnat cokoli. Prece jen tu turiste jsou takze supermakret a v nem vsechno evropske najit lze. Pokud to slo,tak jsme zkousela mistni jidla a na kupovala u mistnich lidi.
Zajimava je prochazka trznici, kde se vyborne smlouva ale hlavne koupite zde padelz kde ceho.Napriklad tu maji super turisticke batohy, kde na vrchnim viku je nasity napis Deuter na u dna Lowe Alpine, 75l- 15USD. Super cena. Stejne tak hodinky znacky Rolex za 15USD..neuveritelne.

Lidi na ulicich jsou moc moc fajn, radi se s vami daji do reci,aby si procvicili anglictinu. Spousta lidi ve mestech umi anglicky alespon zakladni fraze. Dasli vec, kterou jsme byla prijemne prekvapenaA pak je dalsi skupina lidi, ktera si na me rada sahne a pochvali mou bilou kuzi. Dostala jsme i kompliment na pevnou kuzi,velky nos, siroka ramena apod. Jeden ridic mel zajem o pulku meho nosu.. asi ho fascinoval..

Na obrazku muzete videt riksu a za ni slavny tuk tuk:)

Kambodza

Pozdrav z tropicke Kambodzi
Uz jsem tu dvanacty den a mam peknou radku zazitku. Predne je treba rict,ze jsem moc rada,ze tady muzu byt a zaroven ze tady nemusim byt sama. Jsou tu totiz dalsi ctyri Evropani na dalsich projektech GLEN. Diky nim mame kde bydlet,vime co mame navstivit, jak se mame chovat,kolik muzeme na trznici usmlouvat apod., protoze ti jsou tu uz jako doma.Tim my myslim ja a muj tandem partner Bastian. Tuto zastavka mame oba jako dovolenou na ceste do Hanoie, kde 10.9. zacne i nas projekt.
Kambodza je uzasna zeme plna kontrastu. Nase navsteva zacala jak jinak nez priletem na letiste. Turisticke vizum se vyrizuje az zde a je to procedura ktera stoji za popsani.Na jedne strane dlouheho pultiku vyplnite formular a prilozite fotku..pote nasleduje rada asi 8lidi v uniformach,kterym couhaji jen hlavy a bude presmerovani na konec teto rady, kde jeden clovek stoji a kasiruje.Kazdy z predeslych 8 do pasu neco vlozil,podepsal pricvakl apod.tak ze na konci je vizum hotove staci jej jen zaplatit. Pokud nebudete mit u sebe fotku tak zadny strach. Zaplatite pouze o dolar navic muzete jit.
Po vychodu z letiste na vas temer vrhnou ridici motorek a tuk tuku. Brzy jsme pochopila ze smlouvani je samozrejmosti stejne tak jako jit se projit je naprosty nesmysl. Pesi zona se v Khmerskem slovniku urcite nevyskytuje.Doprava je na prvni pohled hodne divota ale ma nejaka psana i nepsana podle kterych tento chaos motorek a aut funguje takze nehodu jsme zadnou nevidela. Jezdit v tuk tuku jako v kocare je super zazitek a jeste lepsi je to s rouskou na papuli, protoze ve zmeti dalsich tisicu ucastniku provozu je to pro plice narocny vylet...

První dojmy

Poté, co jsem se dověděla, že mě vybrali jako účastníka projektu GLEN, jsem si připadala jako ve snu. Neuvěřitelné, pojedu do Vietnamu a budu moci získat praxi v oboru, který mě fascinuje.

O GLENU jsem věděla po celou dobu svého studia a protože je naše škola hodně teoretická, uvažovala jsem, že to zkusím. Říká se, že za zkoušku člověk nic nedá. Vyplnění přihlášky mě donutilo popřemýšlet o sobě, mé motivaci a vůbec o tom, čím bych chtěla přispět.

Jakmile jsme měli první schůzku s dalšími českými „Gleníky“ věděla jsem, že tohle je to, co právě teď potřebuji. Obklopovat se lidmi se stejnými zájmy, odhodláním a nechat naše životy na chvíli plynout o kus dál.

Netrpělivě jsme očekávala první seminář. Bylo totiž načase seznámit se s mým tandem partnerem, člověkem s kterým mám strávit 3 měsíce. Tyto tři měsíce se odehrají v naprosto cizí kultuře, realizováním aktivit, na kterých se domluvíme v cizím jazyce. Tento fakt vnímám jako jednu z výzev, o kterých podle mého názoru projekt GLEN je.

Po počátečním napětí, který z dalších 35 Evropanů to bude, jsme se s Bastianem našli a už po pár minutách ze mě počáteční nervozita opadla.

První seminář sloužil právě k tomu, abychom si vyjasnili svá očekávání, motivaci a vůbec zjistili, co jsme za lidi. Příležitostí k tomu, bylo v programu dostatek. Celý týden vládla neuvěřitelně skvělá atmosféra. Lidé nejrůznějších profesí z několika evropských států strávili týden v odlehlém horském středisku bez telefonního signálu. Všichni se zdáli být oproštěni od svých všedních starostí a vysoce motivování na tříměsíční cestu. Čekají nás nevšední zážitky a zkušenosti. Důležité pro mě je vědět, že je budu mít s kým sdílet.

Během tohoto přípravného týdne jsem se cítila skvěle. V tandemu jsme zjistila, že naše očekávání jsou v mnohém podobná a společně se těšíme až skončí přípravy a nastane realita. Doba, kdy budeme mít příležitost využít to, co jsme se naučili a zrealizovat to, co jsme si naplánovali.

Na druhém semináři se budeme věnovat námi navrženým tématům, které považujeme za důležité např. problematika cestovní medicíny, jak se připravit na „kulturní šok“ atd. Dále doladíme potřebné formality ohledně očkování, víz a můžeme vyrazit na cestu.

O Vietnamu se říká, že je to úžasná země se skvělými lidmi. Věřím, že po mém příjezdu toto budu moci potvrdit a najdu cestu, jak tyto zkušenosti sdílet s ostatními.