úterý 11. září 2007

Prvni den v praci

To, jak bylo v praci, si zatim necham pro sebe, protoze napsat to by me zbytecne rozhodilo. Co se bude ale dobre cist je cesta do prace.
Na zacatku byla adresa nasi nove kancelare... nemeli jsme mapu ale smer a tip na autobus, kterym se dostaneme na vetsi autobusovou zastavku a odtud pak dale. To bylo... cesta trvala skoro dve hodiny a to jsme nakonec stejne jeli na motorce, protoze jsme meli strach, ze tam do obeda nedorazime. Verejna doprava tu funguje, ale je tezke prijit na to jak:) Mapa na zastavce, je sice psana latinkou a trasy vyznacene barevne, ale ne vsechna cisla autobusu jsou tam, autobusove zastavky vubec. Takze prvni polovina byla v pohode. Po vystoupeni nekde ve stredu jsme se ptali mistnich skolaku a ukazovali prstemm kam se potrebujeme dostat. Bohuzel asi znaji jen svou trasu a tak nas posilali uplne na opacnou stranu. Neco jako objedete cele mesto dvakrat a pak tam mozna dorazite. Obecne se lide malokdy priznaji, ze nevi. Tak cekame, cekame na doporucene cislo 34 a nic. Pak nam nekdo ukaze ze mame jit cekat nekam jinak. Tak si stoupneme asi o 50m jinam a stale nic. Spolu s nami tam stoji zastup mladych lidi a ti se doslova perou o nastoupeni do nekterych oblibenych autobusu. Nektere navic jen pribrzdi a jedou dal. My jsme cekali asi 15 minut ale zadna 34 neprijela tak jsme si zavolali motorku a ve trech jsme se nechali zavest na misto urceni. Protoze jsme sedela vzadu a zacalo prset, prijela jsem malicko zastrikana. Na seznameni se sefem idealni:) Odpoledne to bylo jeste horsi, protoze jsme trvali na tom, ze musime najit cestu, jak se dostat zpatky. Cesta trvala 2hodiny. Bylo to trochu o nervy ale vytrvali jsme.Vystridali jsme tri autobusy, oslovili 5 lidi a presto jsme porad nepochopili, proc dva autobusy projeli a teprve treti se stejnym cislem zastavil. Brali jsme to jako zkousku a doufali, ze takhle to nebude kazdy den. Zlata stotisicova Olomouc oproti 4 milionove Hanoi. Co se ale musi nechat, ze busy jsou klimatizovane a to jsme necekali. Jizda stylu brzda plyn (jinak to nejde, protoze motorky se pletou porad do cesty)je sama o sobe dalsim zazitkem. Ted uz chapeme, proc vetsina lidi jezdi radeji na motorce.
A ted to pozitivni. Jiz druhy den jsme nasli autobus, kterym muzeme jet od domu az do prace. Takze bez prestupu je to zhruba hodina. Prvni zkousku jsme zdolali diky memu dobremu orientacnimu smyslu docela rychle. Dostala jsem pochvalu i od Bastiho:) Byt to na nem, tak jeste dnes si stoupa na opacnou stranu silnice.

6 komentářů:

SIMCA řekl(a)...

hej hlavne vydrz!!! drzim pesti!!! Ulanbatar je na tom s dopravou uplne stejne:-) funguje metoda, ze vsechno vyzkousis a pak si vyberes, co se ti hodi!!!

Hana řekl(a)...

Cau Evi! vybavilo se mi, jak jsi nas navadela v Kragujevaci v kvetnu, takze potvrzuji ze orientacni smysl opravdu mas! :-)

Unknown řekl(a)...

Ahoj Evi, moc zdravim, vidim ze to tady docela zije:-)Daval jsem vsechny clanky cist babicce:-) Jak jsem si cetl o zazitky nemas nouze, az ti je nekdy zavidim:-D Mej se moc hezky a uzivej si to, budu to tady dal sledovat abych byl v obraze...:-)

Segra řekl(a)...

Ahoj segra,stale sleduji tvé putování...Drž se!!!Myslím na Tebe;-)Měj se tam krásně;-)

Unknown řekl(a)...

aspon jsi videla pulku mesta,ne:-) kdyz jste jeli tolik busama:-), musis to brat z te lepsi strany...uz ses ve vietnamu zabydlela? jak to vypada s vasim projektem?

monika řekl(a)...

Ahoj eviku. Zdraví Tě táborníci.
Tvé putování se sleduje pekně.
Drž se.