Projekty na rok 2008

Pokud mate radi vyzvy a ste mladi a perspektivni :)tak mrknete na nove vyhlasene projektu GLEN na pristi rok, treba ve Vietnamu budou hned 2!Uzaverka prihlasek je na konci ledna
www.inexsda.cz

Dobrodruzo zvane -FANSIPAN

Fansipan je nazev nejvyssi hory Indociny lezici na severu Vietnamu. Zaroven se nachazi zhruba 9km od mesta Sapa. Tento region je znam predevsim tim,ze je obyvan hned nekolika narodnostnimi mensinami. Navic je v poslednich letech plnne otevren turistum a tim padem je jednou z nejvyhledavanejsich turistickych destinaci na severu Vietnamu.
Ja, Dave a Rada jsme se rozhodli se sem vydat na tyden o okusit turistiku po vietnamsku.
PO prijezdu a neuveritlene zime s mlhou, ktera nas pronasledovala i na hotelovy pokoj jsme doufali,ze to je jen pocatecni hloupy vtip. Brali jsme to jako vhodnou aklimatizaci.
Vsichni jsme se tesili na setkani s obyvateli v tradicnich krojich. Pri prijezdu k hotelu jsme videli z auta nekoli zen nastoupenych pred hotelem s ruznym druhem zbozi a v krasnych barevnych tradicnich odevech.
S uzasem jsme vykrikli:"Jeee minority" Pak se otevreli dvere ty stejne osoby na nas spustily anglicky. Hello, how are,you! Where are you from? What is your name? a zavrsili to Buy from me (kup si ode mne)!
Celkem tri dny jsme stravili v prostredi bambusu vietnamskych hor pri ceste na Fansipan.Meli jsme nadherne pocasi,skvele vyhledy a zazitky.Nas dvacetilety pruvodce, ktery chodi tuto cestu jednou tydne byl cipera. Veta GO NOW! se ozyvala pri kazde prilezitosti, kdy jsme si chteli odpocinout.Jeho tempo bylo brutlani,nemeli jsme cas se divat kolem. Jen tezko jsme mu vysvetlovali ze zatimco on funguje na cigaretovy pohon, my potrebujeme casto pit.Teren byl hodne prudky a nektere useky hodne narocne..dali jsme si poradne do tela. Fakt,ze nam zapomnel vzit jeden stan a tak jsme se tisnili 3 ve stanu pro dva zpusobil,ze krome dalsich zazitku jsme si po navratu do Sapy doprali jeden den volna:)Posledni den jsme sli jeste na jednu delsi vychazku do mistnich vesnic a trada nocnim vlakem zase do Hanoie...

"Ojzojoj"

to znamena ve vietnamstine takovy ten povzdech typu Paneboze! protoze cas leti neuprosne rychle a udalosti poslednich tri tydnu byly vic nez zajimave vcetne toho gulase v hlave, ktery me provazel.
Takze kde zacit... moje pracovni cast oficialne skoncila i kdyz ted budu jeste sefce predavat nejake materialy.
Vzhledem k tem vsem vecem okolo.. bylo toho nekdy az az.Fakt jsem se tesila na prijezd svych kamaradu az pojedeme na tyden do hor a vsichni si pekne odpocineme.
Behem dvou tydnu nasi spolecne dovolene jsme si doprali masovou turistiku na Halong Bay. Na tomto vylete jsme splnili doporucene tydenni mnozstvi ryb v jidelnicku, protoze byla ke kazdemu jidlu:) Prostor byl i pro kayaking, proplouvali jsme kolem houseboatu mistnich lidi a zpivali znamou pisnicku z vcelky Maji. Byla to jedina pisnicka, kteou jsme mohli zpivat s Martinem( Nemec) dohromady, protoze ji Karel Gott nazpival i v nemcine. Takze kazdy jsme meli sva slova ale melodia byla proste Majova..po dalsim podrobnejsim zkoumani jsme odhalili dalsi podobnosti s Nemcinou..
Vecer jsme hrali hru, ktera se normalne hraje s lahvi tvrdeho alkoholu. My jsme si vystacili s anglickou verzi a bylo naramne veselo:)Pridala se i Alca, ktera ukoncila svuj GLEN projekt v Mongolsku a dojela vlakem az k nam.

Co me jeste ceka...

Projektova cast prave skoncila,,potrebuju nejaky cas na reflexi, protoze prave posledni tri tydny byly dosti hekticke.Dorazili za nami kamaradi z Kambodzi a Mongolska. Zitra bude bye bye a zaroven welcome vecirek.Chystam privitat sve kamarady a opustit na par dni Hanoi. Ceka nas horska turistika.Na chvili se tedy odmlcim:)
Pro ty z vas kteri jeste nevi, tak na ceskou pudu sestoupim opet 25.1.2008. Novy rok budu mit tedy o par hodin drive nez vy:)budu jej slavit v Laosu.

Uz jste nekdy jedli kobru?

Tak tu sedim, posloucham vanocni pisnicky a jim mandarinky..to je totiz jedine co mi tu pripomina Vanoce. Mela bych rict nastesti jinak by mi bylo smutno.Je tu ted mandarinkova sezona takze uz vim, proc se u nas mandarinky prodavaji take v tomto case:)

Rikam, si co z udalosti poslednich dni by Vas mohlo zajimat a podle statistik, kdy se vam hodne libil pejsek vam tentokrat prinasim zazitek z kobri hostiny. Mame tu ted hodne navstev takze vyrazit do "hadi vesnice" je to prave orechove.


Nevim jak se to stalo ale skoro vsichni z nas meli ten den malinkatou kocovinu takze o to to bylo zajimavejsi.Vybrali jsme si dva hady a pak se divali na zabijacku. Ze zacatku to bylo hodne nechutne, hlavne kdyz nam aranzovali hlavy tech hadu a videli, jak vyteka krev. Ta krev se pak smicha s vodkou a pije se.Na stole jsme take meli dve srdicka, ktera by si silne povahy vlozili do vodky a krve.To ale nikdo z nas neudelal. Ona totiz ta srdce jeste dlouho bila,tak jsem si to nataceli na fotak. No proste turisticka atrakce hadra. Samotne jidlo se skladalo z nekolika chodu,smazena kuze,zavitky z masa, polevka,hadi spek apod. neco bylo hodne chutne, neco vubec. Po druhe bych si to za ty penize neobjednala.

The Perfume pagoda

Behem minuleho tydne dorazilo plno navstev. Hlavne Bastian jde ted na dracky.On travil sobotu s tatkou a ja vzala zbyle ctyri kusy:)na jednodenni vylet do oblasti 14 pagod.


Myslela jsem si, ze si o vikendu odpocinu, ale protoze jsem ve Vietnamu ze vsech tech lidi nejdele tak jsem musela vsechno zarizovat a smlouvavat skoro kazdy sunevyr..A vysledek?.. prijela naprosto vyrizena:)Rozhodne to ale stalo za to a vsichni byli spokojeni.Bohuzel skoro kazdej vylet je organizovanej cestovkou... nikdy nevite co za penize dostanete a jestli vedle vas nebude sedet nekdo, kdo zaplatil za ten stejny balicek o tretinu mene.Trochu mi chybi svoboda v tom sbalit si bagl a proste jen tak nekam jet a jen tak nekde prespat.Ale neni vsem dnum konec.
Za tyden snad uspesne zavrsime nas projekt..privitam sve hosty a vydam se na studijni cesty.

Jake to je byt studentem

At tady studujete cokoli velkou cast studia venujete predmetum typu zivot Ho Chi Minha,politickemu zrizeni apod.Ho Chi Min je stale spouste billboardu,turistickych suvenyrech, bankovkach vsech hodnot apod.
Jednou jsem se s Brittou vydali do studentskeho bytu nasi kamosky. Sdili maly pokoj spolecne s dalsimi tremi..vsechny spi na jednom letisti (my bychom se tam vyspali v pohode dve,ale ony jsou mnohem skladnejsi)Kuchynku nemaji takze vari na kaminkach. Spolecne jsme rolovali spring rolls a bylo to moc fajn.Zlepsily jsme sve kucharske umeni s hulkami, ktere pouzivaji i misto varecky. Pri sedeni na zemi se nam opet smaly, protoze jsme nebyly schopne vydrzet sedet, jak jsou zvykle ony. Nohy nam zacali po chvilce mravencit takze jsem poposedavali a trpeli s usmevem na rtech.Opravdu je obdivuju, jak jsou schopne drepet treba pul dne a uplne bez problemu.
Obecne se rika,ze pokud vas zde nekdo pozve domu je to znamenim duvery..Chien byla moc rada,ze nam muze vse ukazat a take ze ma Evropske zname a muze procvicovat anglictinu.Pro me to bylo neuveritelne videt, jak jsou si ctyri vysokoskolske studentky tak blizko..sdilejici jeden pocitac..a pokoj, kde v lete musi zazivat hodne horke chvilky.Chien nas take seznamila s nekterymi kulturnimi specifiky takze ted uz vim,ze kdyz se tu kluci drzi za ruku tak to jeste nemusi byt znamenim homosexuality apod.Proste jiny kraj, jiny mrav:)
Jednou jsme byli na studentskem vecirku, ktery se odehraval v obrovske hale(velka sokolovna)a studenti se bavili tim,ze zpivali Karaoke a hrali ruzne souteze. Na stole byly susenky..zadny alkohol..a sichni vypadali spokojene. Kdyz jsme vstoupovali(bylo to jako na podium)tak nas uvitali potleskem,byl to zvlastni zazitek.Jako zahranicni hoste jsme pak dostali susenky i bez zpivani..myslim totiz,ze kdybychom zpivali, tak by nas zase vytleskali odkud jsme prisli:)
Chien studuje na bakalare 5 let a pak doufa,ze se dostane do Evropy.Vzdelavaci system zde je stale zalozen na memorovani se veci nazpamet bez absolutne zadneho podniceni vlastniho premysleni nebo kritickeho mysleni. Myslim,ze u nas to jeste nedavno vypadalo podobne...a citim se nekde mezi tim,v cem byl vzdelavan Bastian a jakym systemen prosli mi kolegove v praci...jsou to zajimave uvahy!
Posilam moc pozdravu!

Super vikend- Mai Chai

Tak bohuzel povodne jsou ve strednim Vietnamu stale. Mame informace od kamarada, ktery musel z hotelu vyplavat, aby se dostal na nadrazi. Na lodi bylo misto jen pro jeho zavazadlo.Do oblasti se dovazi ryze a nejake instantni polevky pro lidi, kteri se nemohou dostat ze svych domovu. Musim rict, ze ja bych o tom skoro nevedela. Nekdy mrknu na anglicky psane zpravy tak aspon nejake obecne info ale jinak jak uz jsme rikala predtim v Hanoi je zivot zcela jiny..lidi tady jsou pysni,ze jsou z prave z Hanoie a tom co je "venku" o tom se moc nevi.VYjimkou je dnes vecer, kdy se vi, ze i tu na sever zavita monsun.Podle predpovedi ale nic velkeho.

Ja jsem s Brittou vyjela na private tour(jinak to ani nebylo mozne)do oblasti, kde ziji puvodni obyvatele patrici k jedne ze 54 mensin zijicicih ve Vietnamu. Jmenuji se White Thai.Uzili jsme si klidu venkova a prijemnych lidi.Pouzila jsem tech par frazi co umim...a bylo to skvely..fotky mluvi za vse.Uzili jsme si bananoveho vina a tradicniho tance.

Vecer jsme zapusobili ceskou polkou a byly jsme pozvani na Karaoke. Takze konecne jsme se obe dockali. Kvalita naseho zpevu horsi nez obvykle, ve srovnani s Vietnamci o nekolik trid niz (oni zpivaji opravdu vyborne, karaoke zarizeni ma totiz kazdej doma).Vzhledem k priemerene hladine kukuricoveho vina v krvi nam to ale nevadilo:)Prespali jsme v jednom z techto domecku na nozickach takze o zazitky nebyla nouze.
Posilam vam trochu slunicka:)

Druha sance pro HUE

Posledni dva tydny v praci byly obzvlaste zajimave.Vyrazili jsme do terenu.Poprve jsme se setkali s faktem, ze jako cizinci to nemame jednoduche pokud jde o pristup k nekterym vecem.Chteli jsme navstivit nemocnici,mluvit s pacienty a vubec se podivat, jak to tam vypada.Vubec prace v neziskove organizaci zde neni, tak jak byste si predstavovali z Cech. Cokoli chteji publikovat se musi schvalit tzn.musi to byt napsane pohodlne:)Radeji to nebudu rozepisovat..prece jen tu chci zustat jeste dva mesice..
Kazdopadne soucasti rozhovoru s pacienty a ruznymi lidmi o jejich zkusenosti se zdravotnickym systemem jsme se dostali az do HUE. Centralni Vietnam pati mezi prioritni oblast ceske rozvojove zahranicni spoluprace a tudiz se tu realizuji nektere projekty. My jsme byli domluveni s koordinarotem jednoho z nich,ze je navstivime. Tento projekt se tyka socialniho zaclenovani socialne ohrozenych skupin obyvatelstva provincie Thua Tien HUE vice na (http://www.jirkoc.cz/projekty/zahranici.htm).Zkusenost to byla vyborna. Dostali jsme se z mesta a meli moznost poznat,co je to znamena zit na vietnamskem venkove. Abychom to nemeli jednoduche, tak tam zacalo prset(coz tma v rijnu neni nic neobvykleho).Na vyjezd do vesnice jsme si pronajali taxika. Bohuzel diky vydatnemu desti a bahnite ceste,zazil ridic tezke chvilky..ale nastesti jsme se dostali tam i zpet. Prada,ze na ceste zpet jsme prejizdeli mista, kde normalne byva most,ted tam byla reka,ale proud nebyl silny.Tezko se to popisuje,bohuzel druhy den, kdy jsme meli pripravenou pudu pro navstiveni dalsich rodin se uz do vesnice nedalo dostat vubec.
To nas malicko zklamalo, protoze je to rpece jen z Hanoi 700km..ale co se da delat,vsechno ma svuj smysl. Navstivli jsme skolu pro slepe deti, pro postizene deti a vubec zarizeni, kde se kterymi tento cesky projekt spolupracuje.Byly to vicemene soukroma zarizeni podporovana zahranicnimi donory takze takove success stories, kde je o deti postarano.
Krome toho jsme si HUE tentokrat oblibili, protoze jsme uz vedlei, kam zajit,co jak usmlouvat a citili jsme se tu dobre.Tentokrat jsme meli prihodu s vodou a krysou dohromady.Ty pribehy o krysach bych mohla ocislovat 1 a 2, protoze urcite prijde jeste minimalne tri.Na ceste a v restauraci mi nevadi..kdy pobihaji dostatecne daleko..ale kdyz me v noci probudi chroupani, to je jina. Basti nic neslysel a tudiz jsem mela pocit, ze jsem paranoidni.Rozli(rozsvitili) jsme ale nic(ony jsou zatracene chytre).Jakmile Basti usl, tak zacala zase. NO ja do rana nespala, protoze jsme nemela nic jineho na praci nez si predstavovat,ze po me leze.Druhy den pred psanim jsme si prosadila kompletni prohlidku pokoje...at to zkratim (divadelni predstaveni si necham az na sraz ci neco podobneho:)honili jsme ji hodinu, pak jsme zavolali domaciho s domnenkou,ze maji lepsi strategii ponevadz jsou zvykli.Opak byl pravdou..byli jeste legracnejsi nez my a protoze nemluvili anglicky byla to zajimava tymova prace:)
Vzhledem k tomu,ze jsem byla doclea v soku, jsme sli na panaka a pote,co jsme probrodili vodou po kolena zpatky domu, jsme nasli v pokoji co? no prece vodu (v druhem patre) a to proc?no protoze neodtikal balkon...takze tak to tady nekdy chodi.Tesili jsme na domov v Hanoi, na nase postele a teplou vodu..jenze jsme prijeli a je tu zima a po vcerejsi zacpe, kterou jsme stravili mackanim v autobuse jsme se cteli zase vratiti do klidneho HUE.

Na fotce je Basti s motorkou(minskem).Ridi takovou v Hanoi a docela si ji oblibil, zvukem, ktery tento stroj vydava se ho ostatni motorky boji a tudiz je to pro nas na Minsku bezpecnejsi(pro mamku a babicku-ano nosim helmu a jezdime pomalu;))-podle noveho zakona je helma povinna a vzhledem k hustote dopravy to vic jak 40nejde-navic nas tachometr ukazuje porad 20:)
Dalsi fotky dodam,dnes se nedari

Liebe Hana

Danke schon dass Sie meinen Blog lesen, Basti und Ich haben hier sehr viel Spass zusammen, .Viele Grusse nad Deutschland von Eva.

Narozeninovy vikend

19.10.Cim je toto datum pro mne dulezite...no prece, protoze jsem tohoto dne kazdy rok o rok starsi.Letos jsem to oslavila (snad to porad jeste muzu slavit:)) ojedinelym zpusobem.
V rijnu jsme se totiz koupala v mori.V patek rano jsme dostala od Bastiana a Brity dort a cely den jsme mohli delat,co jsem ja chtela..bylo to od nich moc mile. Vecer jsme zasli s prateli na klasickou vietnamskou veceri. Naobjednavali jsme nejake jidlo a s napetim ocekavali co nam prinesou..pak jsme se jednotlive talire pokouseli zpetne priradit k jidelnicku.Je tady zvykem,ze se objedna nekolik jidel,ta se daji doprostred a pak si kady hulkami nabira co se mu libi do male misticky.Je to super, nevyhoda je,ze jite dokud je neco na stole...a toho nebyva malo.
Na to, jak jsou mistni lide malinci,jsou schopni snist neuveritelne mnozstvi jidla..
No a pak jsme i s kytarou vyrazili na Sam Son beach (asi 180km od Hanoie). Uzasne misto..zname predevsim pro vietnamskou dovolenou. Ted je po sezone takze tam nebyla ani noha, natoz bila.Dali jsme si morske plody, vykoupali se..zacvicili tai chi na plazi a pote s kytarou zazpivali ceske a jine songy..no parada.Druhy den rano jsme si privstali abychom videli, jak rybari vyplouvaji na vodu. Cesta zpet byla ponekud komplikovanejsi,ale za to vyborna zkusenost, ktera opet nas opet zocelila.

Vedeli jsme,ze by odtud mel jet primy bus do Hanoie. Rano jsme zeptali(tady jak jinak nez vietnamsky) v jedne restauraci,odkud a kdy jede. Bude z toho vyborna historka v ustnim podani..ted je dulezite,ze do Hanoie jsme se dostali a to jeste tentyz den.:)

Cesta z mesta...

aneb hura na vesnici. Po nekolika tydnech jsme byli opravdu celi zhavi vyrazit a videt neco vice. Vyuzili jsme prilezitosti a vydali se autem s nasi sefkou a domaci Oang a jeji rodinou na chatu. Cesta autem je zazitkem sama o sobe..ale co bylo skvely byla zahradka a Kasawa party. Maji super domecek, ktery drive patril jedne z minoritnich komunit, ktere zde ziji ( v celem Vietnamu jich je okolo 54). Co mne se nejvic libilo byl zahradka. Skoro nic jsem neznala. Posilam fotky a schvalne si zkusit priradit (papaya,bursky orisek, kasawa) Kasawa chutna podobne jako brambora..varena s mirne slanym maslem je vyborna. Zkusila jsme si jednu vykopat (je to take hliza) a da to docela zabrat. Jeji manzel je Francouz a ma zalibu ve starych ruskych motorkach...V aute jsme prodiskutovali stav mistnich zdravotnictvi, protoze vsichni ted delame v tomto oboru takze byl tento vylet prinosny i po intelektualni strance:)
Sranda byla videt, jak se vychovava dite v bilingvni rodine. Kazdy rodic na neho mluvi svym jazykem a malej Kim jim odpovida bud vietnamsky nebo francouzsky. Spolu se bavi anglicky, aby to bylo spravedlive a nikdo nebyl v nevyhode:).

Mnam ryze

Ja jsem ryzi nikdy nijak neholdovala, ale ted se po ni muzu utlouct. Vietnamska kuchyne a vubec zivotni styl jsou zdrave. Tlusti lide se tu temer nevyskytuji. Zakladem je ranni cviceni(v 5rano jsou parky plne lidi, praktikujicich tai chi) a zdrava kuchyne. Ta se skladahlavne z ryze a to na milion zpusobu. Dokazete si predstavit treba ryzi se smazenym vajickem a zamichat dohromady? Je to vynikajici, ale musi se to umet ochutit. Nebo ryze s dusenou dyni na cesneku.:) Casto mivame spring rolls. Na trhu se da koupit spousta zeleniny..my to nezname, tak rikame vsemu trava. Takze kdyz si balime zeleninu do ryzoveho papiru spolu s krevetami, rikame, ze jime papir a travu..a je to vyborne. Zakusek je ovoce. Dale je tady sojove mleko a tofu o polovinu levnejsi nez syr, ten se dovazi z Francie..Hanoiskou specialitou a oblibenou snidani mistnich je polevka Pho(takovej vyvar z kureciho nebo hoveziho masa) plnej sirokych ryzovych nudli. Oblibenym alkoholickym napojeme je jak jinak ne ryzove vino.

Urcite ste slyseli, ze se tady ji psi. Je to pravda, chova se zde specialni plemeno na maso. Nekteri vietnamci to maji radi, nekteri ne. Stejne tak jako had a piti hadi krve je pro nektere lahudka a pro nektere nepredstavitelne.Co bylo pro me hodne zvlastni je videt na trzisti cele kure nebo psa. . Casto je tu k videni lahev ryzoveho vina, kde se luhuje cela kobra. Nekteri veri, ze pitim tohoto napoje se zvysuje muzska potence a kdovi co vsechno. Je to soucasti tradicni mediciny.
No ja jsem pejska vyzkousela. Prikladam fotecku. Chutnalo mi to jako veprove, ale ten pocit, ze je to pes mi dalsi sousto nedovolil. Jeste se chystame na hada, ty tu take pestuji pro maso.
Tak to by bylo z kulturniho okenka vse. A co noveho u Vas?

Ten cas ale leti

Uz mam tretinu projektu za sebou, neuveritelne. V Hanoi uz jsem mesic, ale poznavat jsem si zacala teprve ted. S vecernim zivotem je to tu jine, protoze bary se zaviraji kolem 11hod. Jedine misto v cele trimilionove Hanoi, ktere je otevrene po 12hod. je plne zapadaku, kteri tu dlouhodbe ziji,vedi o nem a tak byva preplneno. Bary jsou zavrene, protoze to zakon zakazuje...to je jednoduche. Pokud ste za dobre s policistou, ktery ma na starosti vas revir, tak se to da za obalecku i domluvit. V patek jsme zasli do tzv. saloon 17. Super zazitek videt vietnamce v kovbojskem obleceni baru westernoveho stylu a poslouchat zivou muziku. (Madonna v asijskem podani).Jako vsude jinde byl i u tu dvojnasobny pocet cisnic na pocet stolu. Tato umela zamestnanost je patrna na kazdem kroku. Moc se nam tam libilo, tak jsme se rozhodli, ze pojedeme do tajneho mista, onoho, kde se da tancovat. No byli jsme tam ani ne hodinu..to stacilo tak na to abychom se probojovali k baru a prisla policie. Slusne nas pozadali abychom opustili misto, vypla se hudba a bylo po vecirku. Jenze to neni jeste vsemu konec. Manazerka mi pri odchodu poseptala see you soon!Por me to byl super zazitek, policie cekala a z vsichni nastoupi do taxiku a trada pryc. Jenze ti co jsou tu uz dele vi, ze staci jit za roh. Manazedri je zrejem vyplati a policajti zmizi. Lidi se pak nasackuji zpatky a muze se pokracovat. Kamoska tam zustala z rikala,ze to pak bylo fajn, protoze tam nebylo spousta lidi. Ja jsem poprve zazila nocni Hanoi a prazdne ulice...Po prijezdu jsem se jeste potkala s Bastim a byla jeste sranda. Zaklepal na me s oznamenim,ze ma v pokoji krysu. Ma pokoj ve ctvrtem patre, ale to vubec nevadi. Sel si obut boty a vzit tyc. Ja hrdinka jsem vylezla na postel a davala mu psychickou podporu. Ten vecer zadny pivo nemel,tak jsem mu verila...nic jsme nenasli..ale rano mi vypravel(a ja to slysela u sebe) ze tam byla schovana celou noc. Takze ted mame vtipky o jeho nove spolubydlici..Musim rict,ze mi za tu dobu,co jsem tady docela otrnulo co setechto zvirat tyce. Rozmazlym krysam na ulici rikame krysi palacinky a pokud vidime nejakou zivou docela blizko nas tak se nebojime. S obrovskymi svaby je to stejne. Co se nam ale porad nedari je zkamaradit se s mravenci. Jedine opravdu bezpecne misto pro nase potravina je lednicka a mrazak.

Jizda na kole

Klasicka benzinka, auto tam uvidite malokdy:)

Mini restaurant:)

Mistni doprava si zaslouzi vice prostoru. Po kazde kdyz se vratim v bezpeci jsem naprosto vyrizena a mame si cely vecer co vykladat. Moje prvni cesta na kole byla samozrejme v desti s plastenkou, ktera mi padala do obliceje a jeste za tmy. Jela jsem si ke svadlene pro sve obleceni. Nakupy jsme vzdala, to me zbytecne bralo energii. Takze jsem vyrazila s celovkou na hlave..mrkla jsem do mapy, kam mam namireno a hura. Bohuzel velice brzy jsem se setkala s jednosmerkou tak jsem musela improvizovat. Samozrejem,ze mapa je z papiru..takze po dovu tydnech vypada skoro nepouzitelne. Vzdycky prsi, kdyz jedu nekde, kde to nezmam.

Tady se predpisy moc neresi. Napriklad odbocovani doprava na cervenou je v pohode a pokud zustanete na cervenou stat a jste prvni v rade tak riskujete, ze vas ze zadu neco prevalcuje. Nastesti aut tu moc neni a morotky kvuli hustote dopravy nejezdi vic jako 20km/h. Dulezite je plout v tom proudu. No takze jsem dorazila ke svadlene(ta ktera umi trochu anglicky tam nebyla). Cela natesena,ze si odvezu sve nove kosile jsem slusne pozdravila a rozhlizela, kde visi me kosile..K memu zdeseni na me vytahli obrovitanskou super maxi kosili, do ktere bych se na prvni pohled vlezla dvakrat.Stezi jsem zakryvala sve zdeseni a sla se prevleknout..no samozrejme, ze toto melo k me velikosti daleko. Nevim, jeslti mi chteli dat pocit, ze zase nejsem tak velika a ze muzu mit i ve Vietnamu neco, co mi je hodne velke. Nastesti jim to doslo, vzali kridu kreslili. Myslim,z e jsme se pochopili..s dalsimi vecmi to bylo to same..jak me merili, to nechapu. Abych to neprodluzovala tak pro velky uspech jsem tam byla behem tydne jeste trikrat..pak uz jsme na to nemela nervy, zaplatila a odjela. Byli moc moc mili, ale proste porad to neni ono. Nastesti jsme se tu seznamila s jednou ceskou, ktera vi, kam me ma zavest. Krome toho, ze tu znam ceskeho sladka a vim, kde se toci prave ceske pivo a delaji rizky, tak budu umet i nakupovat:)
Diky teto svadlenske zkusenosti jsem na kole jako dabel (samozrejme, ze jezdim opatrne a v zadnem pripade bez sluchatek v uchu)...ale i tak je to nekdy sila. Predstavit si to muzete tak, ze 50ucastniku silnicniho provozu neustale troubi. No a kdyz jich troubi tolik, tak to postrada smysl, protoze nevite, kdo na koho a proc a tim padem kdyby netroubili vubec,tak by alespon mne a Bastimu udelali velkou radost.
Priste Vam pisnu neco o systemu silnic a jake to je kdyz potrebuju neco sehnat!Ted budu mit hodinu Tai Chi, mela jsem stesti a hned jsem narazila na nejlepsiho mistra ve Vietnamu. Tak zatim ahoj a piste, piste..

Pracovni rezim

Je na case zminit o tom, co tu vlastne delam. Jak uz jsme rikala v praci nas prijali dobre, ale vzhledem k tomu,ze jsme u jine organizace nez bylo prapuvodne planovano, tak zacatek stal opravdu za to. Uz vim, jake to je pripadat si jako zbytecny clovek. Dobra zprava je,ze to netrvalo dlouho a ted jsme zavaleni praci az az. Nase pani domaci je zaroven nase sefka a reditalka oddeleni pro zdravotni peci.Maximalne vytizena zenska s dvourocnim synem, manzelem pracujicim v Laosu..a jeste nam varila vecer. Obecen je me pracoviste zamereno na vyzkum v oblasti socialni a venuje se tematum jako je HIV, sexualita, nasledky pusobeni dioxinu behem valky (podotykam,ze uz se 32let po valce)apod. Je to neziskova organizace s vynikajicim postavenim mezi jinymi v ramci Vietnamu. Nekteri kolegove studovali v zahranici, takze je to pro nas snazsi, protoze si nemusime az tak davat pozor na kulturni specifika. Testem zda jsme schopni zvednout hulkami dva orsiky naraz jsme prosli,takze nas berou:.
V patek jsme jim prezentovali nasi dosavadni praci a v ramci diskuse jsme se posunuli o krok dale. Sranda byla, ze jsme si pripravili powerpointovou prezentaci, ale jak uz to tak byva tak ten den nesla elektrika. Asi to byla z dalsich zkousek..aby jsme to nemeli jednoduche..ale jak rikam atmosfera je hodne uvolnena..diky anglictine vlastne vsem tykame..takze...
V nasledujicich tydnech musime nacist spoustu materialu.Jednoduse receno nas projekt je prvotnim pocinam v oblasti nastaveni programu zabyvajiciho se systemen zdravotni pece ve Vietnamu pro tento institut. Pred deseti lety zacinali s necim podobnym v oblasti HIV a dodnes se jim podarilo prispet k vydani zakona o diskriminaci HIV pozitovnich osob. Takze my bychom meli na zaklade podrobneho rozboru (jak elektronicky tak v terenu sbirat informace, ktere budou slouzit k vytvoreni obecneho ramce.Snaha odpovedet na otazku: Jakou strategii ISDS zaujme v oblasti zlepseni zdravotni pece. Toto siroke tema se pokusime specifikovat pripadne vytvorit nejake podklady pro pripadne donory nebo konkretni project proposal. Kontaktu na donory maji hodne,ale zatim nemaji v ruce zadnouspravu, ktera by je pritahla.
Tema je ot hodne zajimave hlavne pokud slysite pribehy,co to znamena jit k doktorovi. Vydaje ve zdravotnictvi tvori z 80procent prima platba pacientu. Tato situace je neunosna.Stavajici system zdravotniho pojisteni nektere spise diskriminuje, protoze doktori radi penize na ruku. Ti se zdravotnimi kartickami museji cekat.
Paradni je,ze muzeme delat kdy chceme a kde chceme. Ted ve fazi sbirani informaci a cteni, muzeme klidne zustat doma, protoze tu mame pristup k internetu. Jinak do prace je to asi 20minut busem..kdyz prijdeme z prace kolem seste tak ja toho mam dost..stavame asi o pul sedme..
Obecne si pry nemame predstavovat, ze se vsude pracuje tak jako v nasem institutu. Je to neziskova organizace plan nadsenych a schopnych lidi, kteri pracuji od rana do vecera. Obecne jsme nemela tu cest se setkat s jinym postupem ale..Kdyz nam privezli stul do kuchyne a Bastian jim pomahal ho slozit, tak rikal, ze to bylo k popukani. 4lide sroubovali jednu nohu a kdyz si vzal sroubovat aby zacal dalsi, tak se jim to moc nelibilo, protoze podle jejich postupu..hezky jedno po druhem! Jen tak mohou totiz 4 lide zabit cele dopoledne na misto 60 minut.
Ted teprve jsme se usadili,ale tim ,ze bydlime v baraku, kde mame vse na co si vzpomeneme, jsme mimo vietnamskou realitu. V planu ale mame nekolik vyjezdu po nemocnicich, vesnickych komunitnich strediscich, tak to napravime.Uz jsem se zacala i ucit vietnamsky tak si brzo pokecam i na mistni trznici, kdyz pujdu rano pro chleba (spise pro bagetu).
Takze xin chao ban!

Postrehy

Uf, na chvili jsme se odmlcela, protoze bylo na zacatku zaridit spousta veci.Ted uz se citim v Hanoi jako doma a az budu mit spravene kolo tak to bude jeste lepsi:) Z mileho prostredi plneho lidi jsme se prestehovali do velkeho domu nasi kolegyne a sefky, ktera nas zachranila hned v nekolika smerech. Castecne zije v Laosu a tak dum neni zcela obyvan (teda ted uz jo). Vzhledem k tomu,ze pracujeme v institutu pro socialne rozvojova studia se da ocekavat,ze tu budou lide opravdu lidsti. Atmosfra je tu vyborna. Behem obeda se hodne nasmejeme,teda alespon oni..my jim zatim moc nerozumime..podotykam zatim. Cizinci jsou tu hodne oblibeni, mladi lide si chteji procvicovat anglictinu takze temer pri kazde ceste z prace se s nami da nekdo do reci..pomalu si domlouvame ucitele..Umet jazyk neznamena jen mit vsechno levnejsi ale i citit se jako mistni..Zatim nam k tomu pomaha mesicni jizdenka na autobus. S mestskou dopravou uz jsme kamaradi,dostaneme se kam chceme. Stacilo koupit si novou mapu a divat se kolem sebe:) Na to abych postrehla, kde se zde vyrabi ceske pivo a je k dostani ceska kuchyne mi stacilo ani ne 24 hodin v Hanoi. V sobotu se to chystame s kamarady vsech pivarskych narodnosti prubnout (Belgicani, Nemci a tak). Ceske restaurace jsou tu pry nejemen tri a pivo se jmenuje Prezident.
Ze sportu se tu krome adrenalinoveho prechazeni silnice pestuje ranni tai chi v parku, ale snad jeste vic je zde popularni badminton. Na nas je zatim porad jeste horko..ale az se v zime (18stupnu)parky vylidni, tak zacneme hrat my. Uz se taky tesim az bude koupaliste prazdnejsi..na Vietnamce zacina byt zima. Podle meho odhadu teploty sem tam klesnou pod tricet..ale tady je opravdu podzim. Potrebovala jsme si koupit neco na sebe nebot obleceni na cesty se malinko vylucovalo s oblecenim do kancelare. To byl ale orisek...v asijsekm cislovani jsem aspon 5x a to se dostane malokde..tak jsem zasla k svadlene a v nedeli uvidim vysledek. Jinak abych neopomnela pointu s podzimem,tak ve vsech obchodech jsou veci s dlouhym rukam a letni vyprodeje...
Pokud jsem se jeste nezminila o kultu bile kuze..tak je k tomu vhodna prilezitost. Tak, jak v Evrope chce byt kazdy hnedy a jizni typy jsou u holek a kluku v kurzu (ja vim, ze je to stereotyp:))tak tady se potkate mnoho zen na motorce s dlouhymi slabymi rukavice,rouskou a dlouhym rukavem. Svelta kuze znamena vetsi atraktivnost pro muze.Takze hlavnim duvodem noseni dlouhych rukavu je..neopalit se. Taky v obchode je k dostani belici gel, mleko a kdo vi co vsechno..takovy opak nasich samoopalovacich kremu. Nivea ma reklamu na podobne vynalezy vsude. Opravdu sranda, jak chceme vzdycky to,co nemuzeme mit. Mne je tady dobre, protoze mi nikdo nerika, ze jsem bila jak stena. Tak to byl byl takovy mix mich postrehu..denne je neco noveho..ale dulezite je,ze se mi tu libi.

Prvni den v praci

To, jak bylo v praci, si zatim necham pro sebe, protoze napsat to by me zbytecne rozhodilo. Co se bude ale dobre cist je cesta do prace.

Na zacatku byla adresa nasi nove kancelare... nemeli jsme mapu ale smer a tip na autobus, kterym se dostaneme na vetsi autobusovou zastavku a odtud pak dale. To bylo... cesta trvala skoro dve hodiny a to jsme nakonec stejne jeli na motorce, protoze jsme meli strach, ze tam do obeda nedorazime. Verejna doprava tu funguje, ale je tezke prijit na to jak:) Mapa na zastavce, je sice psana latinkou a trasy vyznacene barevne, ale ne vsechna cisla autobusu jsou tam, autobusove zastavky vubec. Takze prvni polovina byla v pohode. Po vystoupeni nekde ve stredu jsme se ptali mistnich skolaku a ukazovali prstemm kam se potrebujeme dostat. Bohuzel asi znaji jen svou trasu a tak nas posilali uplne na opacnou stranu. Neco jako objedete cele mesto dvakrat a pak tam mozna dorazite. Obecne se lide malokdy priznaji, ze nevi. Tak cekame, cekame na doporucene cislo 34 a nic. Pak nam nekdo ukaze ze mame jit cekat nekam jinak. Tak si stoupneme asi o 50m jinam a stale nic. Spolu s nami tam stoji zastup mladych lidi a ti se doslova perou o nastoupeni do nekterych oblibenych autobusu. Nektere navic jen pribrzdi a jedou dal. My jsme cekali asi 15 minut ale zadna 34 neprijela tak jsme si zavolali motorku a ve trech jsme se nechali zavest na misto urceni. Protoze jsme sedela vzadu a zacalo prset, prijela jsem malicko zastrikana. Na seznameni se sefem idealni:) Odpoledne to bylo jeste horsi, protoze jsme trvali na tom, ze musime najit cestu, jak se dostat zpatky. Cesta trvala 2hodiny. Bylo to trochu o nervy ale vytrvali jsme.Vystridali jsme tri autobusy, oslovili 5 lidi a presto jsme porad nepochopili, proc dva autobusy projeli a teprve treti se stejnym cislem zastavil. Brali jsme to jako zkousku a doufali, ze takhle to nebude kazdy den. Zlata stotisicova Olomouc oproti 4 milionove Hanoi. Co se ale musi nechat, ze busy jsou klimatizovane a to jsme necekali. Jizda stylu brzda plyn (jinak to nejde, protoze motorky se pletou porad do cesty)je sama o sobe dalsim zazitkem. Ted uz chapeme, proc vetsina lidi jezdi radeji na motorce.

A ted to pozitivni. Jiz druhy den jsme nasli autobus, kterym muzeme jet od domu az do prace. Takze bez prestupu je to zhruba hodina. Prvni zkousku jsme zdolali diky memu dobremu orientacnimu smyslu docela rychle. Dostala jsem pochvalu i od Bastiho:) Byt to na nem, tak jeste dnes si stoupa na opacnou stranu silnice.

Konecna

Wow, takze po trech tydnech cestovani jsme dorazili do Hanoie, kde stravime alespon dalsi tri mesice. Mezitim jsme urazili zhruba 2 200km, vystridali nekolik hostelu, potkali mraky zajimavych lidi a hlavne jsme nabyli plno dojmu. Samotna cesta ze Ho CHI Minh City do Hanoie je 17ookm. Vlakem se to da urazit za 3o hodin a 3oUSD(630KC). Autobus by byl jeste levnejsi. KOlik dalsich USD jsme utratili radeji nepocitam. Na ceske pomery je tu levno. Vecere v dobre restauraci vyjde kolem 60Kc. Dvouluzkovy pekny pokoj s vetrakem stoji 160Kc na noc.
Opet jsme dojeli brzo a opet nam bylo slibeno,ze na misto urceni nas nekdo doveze zdarma. tak se nestalo a zaplatili tak jako jeste nikdy, protoze jsme byli po noci v autobuse prilis unaveni na to abychom smlouvali.
Jsme ubytovani spolu s dalsimi dobrovolnici v domu organizace Solidarites Jeunesses Vietnam . Kazdy den dekujeme za skvely kontakt na slecnu Phuc, ktera nam poskytla strechu nad hlavou a navic dala moznost byt mezi lidmi. Vietnamsti dobrovolnici nas casto navstevuji. Jsou radi, ze si mohou s nekym popovidat anglicky a tim se procvicuji. Odkaz na tuto organizaci najdete vpravo.
Podle toho, co jsme s Hanoie zatim videla je to zcela odlisne mesto nez moderni Ho Chi Minh. Architektura je opravdu stara kolonialni, jak rika pruvodce. Akorat ta doprava. Modre nebe tady asi neuvidime. Silnice jsou tu pomerne siroke okupovane neprebernym mnozstvim motorek. prejit cestu je opravdu umeni. Prechody pro chodce tu jsou, ale maji spis estetickou funkci.

Kralovske mesto HUE

Zni to super a je to super, presto se nam tam moc nelibilo. Cesta busem z Hoi An byla nadherna. Stredni Vietnam je hodne hornaty takze jsme projizdeli ruznymi prusmyky a meli moznost sledovat paradni lesy vsude okolo.

Bus nas mel dovest az k hotelu. Samozrejme se tak nestalo, takze opet naval ridicu vsech moznych dopravnich prostredku a zastupcu z jednotlivych hotelu, kteri se nas snazili ulovit hned po vystupu z autobusu. Nastesti jsme tentokrat vedeli, kam mame namireno, tak to bylo jednoduche. Pri cestovnai ve Vietnamu je potreba si zvyknout, ze nikdy nevite, kdy a kde vystoupite. Zato si ale muzete si byt jisti, ze vas budou vsude cekat zastupy ridicu.

Vzhledem k tomu, ze toto 3ootisicove mesto bylo sidlem kralu, je to mnoho k videni. Tim padem je tu hodne turistu a mistni jsou na ne zvykli. Pro nas to postradalo bezprosrednost, protoze temer kazdy se z nas snazi dostat penize. Navic ridici jakoby nerozumeli, kdyz jsme rekli, ze jdeme pesky. Byli neunavni a my docela unaveni abychom je donekonecna zdvorile odmitali. Dokonce ani Bastian nemel chut si s nimi povidat. Hrali jsme hru, kdo bude z nas bude ve vyrazu presvedcivejsi a snazili se ridice odrazovat jen pohledem. To mi slo docela dobre:)

Po vybornem obedu mistnich specialit. Spring rolls, ktere jsme si sami balili do ryzoveho papiru, nam byla asi desetkrat nabidnuta kresba na hedvabi. Prodavac pritom tvrdil, ze jich nakresli deset denne a mel vytvorenou cedulku zduraznujici, ze koupi podporime street art apod. Jenze pak jsme stejne obrazky videli u kazdeho dalsiho a treba i levneji. Zase jsme byli naivni.

Vylet po hrobkach jednotlivych kralu (meli jich 14, potomci ziji dodnes ve Francii) a kralovskem palaci, ktery je opravdu zajimavy jsme opet padli vycerpanim a tloukli se do hlavy, proc musi byt vsechny vylety pres poledne. Ten den bylo minimalne 33stupnu. Obecne je stredni Vietnam oblasti v vyskytem tajfunu o obdobi rijna a listopadu.

Navstevu narodniho parku uz jsme nestihli. Ha osobne jsme chtela vice park. Uz tech pagod a chramu bylo nejak hodne, ale casove bychom to nestihali a doprava pro nas dva by byla draha. Narodni park Bat Ma lezi ve vysce 1200m nad morem, takze pocasicko by bylo idealni. Mavic je tam udajne velke mnozstvi ptaku a jinych zvirat. Da se tam i prenocovat a udelat nejake tury. Treba priste. Chtela bych se sem vratit. Do teto provincie je totiz soustredena ceska rozvojova zahranicni spoluprace a momentalne mam kontakty na nektere realizatory. Vsak uvidim jestli se mi podari se na nektere podivat:)

Obecne po zkusenosti z Hoi An se nam v Hue moc nelibilo. Vecernim busem jsme se vidali smer Hanoi. Musim priznat, ze jsme se tesi;a jak se usadime. Problehle tri tydny byly akorat na to, abych to stihla vstrebavat a uz jsme se tesila na nejakou odlisnou cinnost:)

HOI AN

Nejlepsi misto, ktere jsme po ceste na sever navstivili. Male mestecko s prijemnou atmosferou, srarymi domecky, plazemi a moc milimi lidmi. Turistu tu neni zatim prilis a tak jsou lide stale jeste nekdy prekvapeni, kdyz vidi cizince. Zaroven je to misto zname pro prodej hedvabi a zaroven nepreberneho mnozstvi obchudku se svadlenami, kde vam jsou schopni do par hodin usit cokoli. Jsou na kazdem rohu takze je opavdu tezke odolat. I my jsme si nechali neco usit. Ja jsme si navic koupila dostatek latky na usiti tradicniho vietnamskeho satu:) Uz se na nej tesim. Cesti jsme o tretinu usmlouvala, ale i presto si nejsem jista jestli me nenatahli. V pruvodci jsme si precetli, jak se pozna prave hedvabi od tzv. vietnamskeho s pridavky nejakych umelin. Kousek jsme zkouseli zapalit ale stejne jsme si podle reakce nebyli moc jisti...tady si vlastne clovek nemuze byt nicim jisty..heslo same same but different sedi!

Vyzkouseli jsme pravou vietnamskou kuchyni o trech chodech a bylo to vynikajici. Oblibenym predkrmem jsou spring rolls tzn. treba zelenina s nudlemi balena v ryzovem papire nebo kousek hoveziho v ryzovem papire apod. Pak jsme meli rybu v super pomerancove omacce, dynovou polevku a jako desert se vetsinou podava cerstve ovoce. Ryze, sojova omacka a chilli je samozrejmosti:)

Je to take supr misto na pujceni kola a projizdku po okoli obzvlaste vylet na mistni plaz bez turistu jsme si uzila. Koupila jsme si tam sezamovou sladkustu a byla jsme spokojena.

V okoli se da vyjet na My son, co je pozustatek chramu z doby, kdy zde byli Chamove (nejsem si jista jestli tohle je spravny preklad). Byl to fajn vylet ale zacali jsme si malicko stezovat, proce jsou vsechny vyletu v dobu, kdy je venku temer nesnesitelne:) Pote jsme jeli na ostrov, kde je mozno videt, jak lide vyrezavaji do dreva a dalsi jine rucni prace. Moc zajimave videt, jak veci, ktere bezne uzivame asi vznikaji. Bylo tam moc moc krasnych veci.

Dejte mi prosim zpetnou vazbu, co se pocteni tyce...jestli vam tam neco chybi nebo cokoli..Diky

Cesta na sever

Saigon se nachazi v Mekong delte, jednou ze dvou vyznamnych mist s nejvetsi hustotou obyvatel ve Vietnamu. V okoli se da vyjet do ryzovych poli a podivat se, jak se zde zije. Maji tu dve rocni obdobi. My jsme zde byli zrovna v obdobi destu. Osobne jsme si to predstavovala drsneji. Prselo par hodin kazdy den, ale protoze jsme si koupili super plastenky, tak nam to nevadilo. Protoze na zacatku zari je zde statni svatek, 62 let od ziskani nezavislosti a zaroven konce monarchie, bylo tezke sehnat listky do vlaku. To proto bylu v ulicich vsude vlajky jak muzete videt na fotce. Spolu s tradicnim syrem vesela krava a bilymi bagetami, me to velice zaujalo. Neoblomneho prodavace kokosu muzete videt na fotce dalsi.

Ve vlaku jsme meli misto postele tzv. soft seat a pred sebou osmihodinovou cestu. Bylo to docela v pohode az na...Vietnamci i Kambodzane maji oblibu v karaoke. V televizi neustale bezi klipy s textem,tak abyste si moli zazpivat..no a tato asijska hudba hrala pomerne hlasite prvni dve hodiny tohoto nocniho vlaku. Me se ta hudba zatim fakt nelibi ale nastesti jsem mela svuj mp3 prehravac. Pak pustili film se Silvestrem Stalonem, ktery byl cely namluveny jednim zenkym hlasem..tak to uz jsem uplne rezignovala a zkusila zaspat. Uprostred noci jsme dojeli do Nha Trangu vyhlaseneho plazoveho draheho letoviska. Vzhledem k temto prazdninam tu byla asi jeste vice nez obvykle. Nemeli jsme kde spat, ale nastesti jako kdekoli jinde jsou na kazdem rohu a v kazdou hodinu ridici motorek k vasim sluzbam. Porjeli jsme nekolik moznosti, co navrhoval pruvodce ale meli plno. Hotel, ktery jsme nasli stal 17usd pro jednoho..to nam malicko vypadli oci z dulku, ale vzhledem k tomu, ze byly tri hodiny rano jsme nemeli jinou moznost. Nakonec to dobre dopadlo, protoze krome zbytku teto noci jsme tam zustali jeste dalsi noc..takze skoro dve za 17usd a to uz se da. Potrebovali jsme se vyspat a to bylo po dlouhe dobe s klimatizaci mozne. Klima bylo malinko prijemnejsi nez v Saigonu vzhledem k proudeni z Jihocinskeho more, ale i tak....jsme byli neustale mokri.

Celkove se mi nechce o Nha Trangu moc psat. Zadne vodni sporty jsme nezkouseli, chteli jsme si jen na plazi odpocinout. Zaplatili jsme si lehatko a lezeli tam cely den. Behem toho jsem si spalila zada..takze dalsi program byl jasny...

Super je, ze kazdy hotel ci guest house nabizi mnoho dalsich sluzeb jako zprostredkovani jizdenek. Nekdy je to za stejnou cenu jako v cestovce. Cestovek je totiz tolik,ze obchazet mesto a hledat nejlevnejsi variantu se casove vubec nevyplati. Stejne pak jede 1 bus, ktery nas vsechny svazi z ruznych hotelu...

Na noc jsme vyrazili autobusem do Hoi An.

Sbohem Kambodzo - dobre rano Vietname

Je to uz sice tyden,co jsem uspesne prosla kambdozsko-vietnamskymi hranicemi, ale hned jsme byla zavalena naprosto odlisnymi zazitky,ze jsem se na net jen tak nedostala a i kdyz tak blog samozrejme nefungoval:) Ted ale nevim cim zacit. Opoustet Kambodzu bylo tezke,meli jsme tam kamarady a lide byli moc mili. Plni ocekavani co nas noveho ceka v sousednim state jsme nasedli do klimatizovaneho autobusu a vydali se na sestihodinovou cestu do Ho Chi Minhova mesta byvaleho Saigonu v jiznim Vietnamu (nejvetsi mesto ve state-zhruba 6mil.obyvatel)Cesta nekde byla nekde ne,takze jsme prijeli paticne vyklepani a vzhledem k tomu,ze mi ten den nebylo vubec dobre tak byla i nekonecna.Co bylo na prvni pohled patrne je rozdil mezi temito staty. Silnice, domy a to co na prvni pohled vidite svedci o vetsi vyspelosti. Zadna dreena staveni jsme nepotkali. Kolem cest byla dokonce posekana trava a nasazene kvetiny.
Saigon je metropole jako kazda jina v Evrope. Ani ja ani Basti jsme tim moc nadseni nebyli. Vsude se na nas vrhali ridici motorek, poulicni prodavaci,propagatori cestovek nebo vybranych restauraci.Tohle se vsim tim ruchem okolo bylo hodne unavne.Ubytko jsme sehnali za 7usd na noc pro oba. Bylo to v hodne turisticke ctvrti, kterou doporucoval pruvodce a byl to prtavy pokojit s oknem vedoucim do dalsiho okna. Skvelej zazitek(mysleno bez ironie).
Koupili jsem si vylet do znamych tunelu Cu CHI, ktere byly vybudovany od konce 40.let prvni kvuli francouzum pozdeji jej uzival Vietcong v bitve proti USA. Je neuveritelne,jak to meli promyslene i s kourem z kuchyne. Tunely mely az tri ruzne urovne podle ucelu. A vubec mi hlava nebrala to, jak tam mohli zit. Soucasti teto turisticke atrakce je mimo jine i projiti asi 40metru tunelu. Byl to jeden z tech uzkych tzv, kde se nezilo ale krylo pred nepritelema.Vlezla jsme tam a hned zase zpet nebot ten pocit ze prede mnou jsou lidi a za mnou taky ve mne vyvoval klaustorfobicky pocit. A navic to tam divne zapachalo. Jeste jsem nerekla, ze to bylo asi 4metry pod zemi. Basti to prolezl a m skvelej zazitek. Vysek se nebojim, ale zjisitla jsem, ze hloubek jo:)
Co se mesta tyce tak jsme zjistili, ze je tu levneji nez v Kambodzi...parada. Smlouvat se musi naprosot o vsechno, vetsinou se to da usmlouvat az na polovinu. Bohuzel vzhledem k tomu,ze casto menime misto nezname pomery a tak nas casto pimpnou:)Treba dneska si basti koupil obrazek na hedvabi. Prvni cena byla dva dolary. Usmlouval to na 1.5. Pak jsme potkali nekoho jineho prodavajiciho stejnymi obrazky tak jsem koupila 1 za 70centu. No a po par metrech jsme videli ty same a stali pouze pul dolaru. A to jsme se Bastimu smala, jak dobre jsem poridila a jak se nechal napalit

Jidlo

Khmerske kuchyne je moc dobra. Sama ryze, ryby, ruzne druhy masa apod. Teprve po par dnech a Tigrove presvedcovani, ze jist na ulici je v pohode. On se tak stravuje uz mesic a problemy nema,tak jsme vyzkousela dzus z trinoveho cukru, sem tam jsme si nechali oloupat ananas nebo mango, ale vrcholem toho vsecho byla zaverecna vecere.

Zasli jsme do prave restaurace, kde bila tvar jen tak neprijde, ale protoze se tam stravovalo hodne mistnich, usoudili jsme, ze je oblibena. Vypadalo to tam jako kdekoli jinde, plastove zidlicky, ubrousky nahazene vsude okolo(spravne se hazeji do kose pod stolem) a kocky se prochazeli jako by nic. Takove venkovni posezeni. Prvni vyzva prisla s objednavanim ,protoze neumeli anglicky a my zase neumeli khmersky. Objednala jsme si rizoto se zeleninou a krevetami, teda aspon jsem si to myslela. PO te co jsme byli ujisteni,ze ruce si muzeme nejlepe oplachnout ve stejne vode, kde se umyvaji sklenicky, jsme meli malinko pochybnosti... ale touha pro naprosto realnem zazitku nas nechala klidnymi. Prinesli mi obrovskou misu zeleniny a led a postavili ji uprostred stolu. Pote mi donesli obrovske krevety a ryze nic. Kluci meli zase hodne ryze a maso nikde. Chvili nam trvalo nez nam doslo, jak si to asi vylozili..zasmali jsme se a vsechno jsme zdlabli. Zapili jsme to mistnim pivme zvanym jak jinak nez Angkor a bylo....ted uz to muzu rict, protoze nam nikomu nic nebylo..ba naopak jsme si nasi ovahu pochvalovali. Chodit po podnicich, ktere doporucuje pruvodce je fajn, ale pokud tam porad potkavate jen dalsi turisty, kteri maji stejneho pruvodce, tak to neni real enough:) Celkem casto se zde objevuji zabi stehynka, tak jsme si rikali, jestli je sem prinesli Francouzi nebo jestli si je Francouzi privezli odtud?! Nevite nekdo nahodou jak to bylo:)

Co se tyce mistni fauny a flory, tak je velice bohata. Komari jsou velice pritulna zviratka. Me maji obzvlaste radi, protoze i pres ruzne druhy repelentu je touha po me krvi nezastavi. Dale tu jsou pekni mravenci, velci svabi, krasni hadi a hnusne krysy. S poslednim zminenym tvorem jsem zatim nemela tu cest. Co me nejvice zaujalo jsou volne se pohybuji male opicky.

Co se prirody tyce, tak ta je zde nadherna. Ryzova pole kam oko dohledne. Fotky mluvi za vse.

Koncert v Siem Reapu

Slyseli ste nekdy o doktoru Beat Richnerovi? Je to Svycar, kde uz dlouhou dobu pusobi jako doktor v Kambodzi. Podarilo se mu tu zde vybudovat 4 kliniky, ktere se zameruji na nemocne deti. Kazdou sobotu porada koncerty(hraje na cello) pro verejnost, a tak se snazi ziskat podporu. Lekarska pece je v techto klinikach zdarma a to diky tomu, ze se mu prozatim kazdorocne podari sehnat dostatek penez na provoz. Rika si o penize a mlade lidi zada o krev, protoze ta muze detem postizenym horeckou Dengue zachranit zivot. Doktor je vlekym kritikem svetove zdravotnicke organizace WHO. V dokumentu, ktery jsme videli ukazoval kolika detem denne pomuzou za pomoci vybaveni, ktera jsou pro nas v Evrope samozrejmosti zatimco zde, kdyz se vam neco stane, tak je pry nejlepsi jet do Bangkoku (coz je v sousednim Thajsku). Stejne tak kdyz jsme potkavali lidi s maputovanymi koncetinami zebrajici pobliz turistickych akrakci, tak jsme jim vetsinou alespon neco malo dali. O socialni siti se v tomto state hovorit neda a tak opravdu nemaji jinou moznost nez zebrat. Pracovni mista pro tyhle lidi proste nejsou.
Film byl velice rychlym vystrizlivenim z turisticke nereality. Je dobre, ze jsme ho my a dalsi stovky lid na koncertu mohli videt.

Siem Reap

Pokud sledujete mapu tak vite, ze vlastne cestujeme po takovem trojuhelniku. Siem Reap je treti nejvetsi mesto blizko jezera Tonle Sap (nejvetsi jezero v JV Asii). Ma vlastni mezinarodni letiste a to proto, ze se zde nachazi pycha Khmeru.Komlex chramu Angkoru s nejslavnejsim z nich Angkor wat(wat znamena v Khmerstine chram). Krome nej je tu i dalsi z kamaradu na projektu GLEN a diky nemu jsme videli i to co obycejny turista pomine. Vetsina turista navstivi v Kambodzi prave toto misto. Je to vse uzpusobeno vcetne cen. Jeden luxusni hotel vedle druheho a spousta pruvodcu. Najit zapadni restaurace neni problem. Mne osobne se jim zatim vyhybame, nejeli jsme sem proto, abychom si davali hranolky a burgery:)

Do Siem Reapu jsme jeli z Battambangu tzv. speed boat. Na evropske pomery byste tu speed asi nepostrehli ale byli jsme nejrychlejsi siroko daleko:) cesta trvala asi 7 hodin. mackalo se nas na lodi hodne rekla ze tak jendou tolik nez byla kapacita. Motor se musel pravidelne polevat, takze jsme nekdy zapochybovala jestli vubec dojedeme. Uprostred lodi byli plastove zidlicky samozrejem nepribite k podlaze, ktere se dost naklaneli no a na jedne z nich jsem mela tu cest se posadit a dokonce si i pospat. Byla to sranda, protoze jsme se aspon seznamila se sousedy na obou stranach,kdyz me chystali pri prudsich manevrech:) Diky teto plavbe, kterou jsme absolvovali v 5GLENECH (tzn ja a dalsi 4 kamaradi GLENI z Kambodze) jsme meli moznost videt, jak ziji lide u reky tzv. floating villages. Je to neuveritelne, ze na vode se daji chovat naprikladi prasata, meli tam i skolu proste vse...

Cesta byla paradni a zaroven vycerpavajici nicmene jsme se jeste hecli a jeli se podivat na zapad slunce nad chramem v Angkor watu. Bohuzel byly mraky a nic jsme nevideli. Spise jsme se navnadili na druhy den kdy uz konecne spatrime tu asijskou chloubu samotny svetoznamy Angkor wat. Rano jsme si privstali a vysledek je nasledujici.

Koupili jsme si z casovych duvodu jen jendodenni vstupenku, jinak se doporucuje az tridenni.je to nesmirne velky komplex.Blahove jsme si myslela,ze muzeme chodit od chramu k chramu pesky ale to byl nesmysl. Chramy vznikali postupne. Nektere byli treba dlouho zapomenute v dzungli a pak ted rostou obrovske mangrovove stromy. Na kazdem rohu jsme potkavali deti nabizejici naramk, knizka mapy apod. Je az neuveritelne na kolik se da cena stahnout. kdyz jsme vzcerpanim lehli po obede u jezera,ze se malicko prospime tak se k nam nahrnulo zase spousta deti a naramky. To uz jsme si rikala, copak mi unaveni, ospali, zpoceni a lezici na spinave zemi vypadame, ze mame penize?:)

Vecer jsme pak mela tu cest seznamit se s Khmersky zakuskem (objednala jsme si ovocny salat) a prinesli mi led s ovocem, kakaem a syrovym vajickem. Mezi ovocem byla i sladka brambora, ktera mi teda vubec ale vubec nechutnala.. ale tak zkusit se ma vsechno. Vajicka jsem se ani nedotkla. Bydelal jsme tam u kamarada Slovaka jmenem Tigr a protoze je puvodne Armen jeho krev se nezapre. Vsechny tam zna, umi usmlouvat vse (diky nemu mam fajn novy kalhoty a kosili) a hlavne se vyzna. Ukazal nam zivot v Kambodzskych vesnicich. Videli jsme, jak vetsinova populace zije a bylo to moc fajn. Druhy den jsme si pujcili kolo a jeli se podivat jeste do jine vesnice. Takze treba zampionova farma, nebo rezbarska dilan byly nasim objektem zajmu. navic jsme meli moznost vyzkouset si nonverbalni komunikaci, protoze tady lide moc anglicky neumi. Akorat deti na vas kdekoli krici hello a mavaji. Nekdy jsme si rikali,ze j to mozna jen provokace, ze asi necekaji odpoved ale presto jsme si porad s usmevem mavali a odpovidali.

Poku chcete vedet o Kambozi vice,mrkenete na Tigruv blog http://www.vietbodia2007.blogspot.com/

Battambang

Z Phnom Penhu jsme se vydali autobusem do druheho nejvetsiho mesta Battambangu. Cesta nekde byla nekde ne...Nejvetsi zazitek jsme mela z neustaleho troubeni. Sedeli jsme primo za ridicem. NO a tady je zvykem troubit na kazdeho koho objizdite abyste mu dali najevo ze ho objizdite.Takze se troubi temer neustale a to je po peti hodinach malicko na nervy:)Dalsi sok byl,kdyz jsme vystupovali z autobusu.Je tu velika nezamestnanost, lide se o praci temer perou takze pred a za autobusem byl plotek.My jsme zastavili mezi nim abychom meli sanci si vzit bagaz. No a pak jedna nabidka za druhou, jeden ridic motorky prekrikoval dalsiho,nekteri dokonce bezeli za autobusem jeste nez zabrzdil abyste ho jako videli prvniho. Musim rict ze na jednu stranu je to fajn,ze nikdy nemusite hledat zastavku(verejna doprava tu neni) ale na druhou stranu je to nekdy unavujici ty lidi zdvorile odmitat.

Take jsme si tady s Bastim zaplatili kurz vareni.V ramci nej jsme navstivili trznici,kde nam osvetlovali co je co za ingredience. Trznici jsou tady dost zapachajici, ale vsechno je pry cerstve. Musite umet smlouvat nebot jak vidi bilou tvar tak je cena trojnasobna.Po nakupu jsme varili tri tradicni jidla v mistnich podminkach. Musim rict, ze jidlo bylo vyborne,instrukce presne a zazitek k nezapomenuti. To, ze se noze umyvali ve stejne vode jako nase ruce bych radeji zapomnela:) Ale podarilo se mi nahlednout do taju velice dobre khmerske kuchyne a chutove to bylo vyborne.Dostali jsme knihu receptu,tak vam treba nekdy uvarim:)

Celkove jsme navstivili hodne z okoli, protoze samotne mesto je nic moc.Prvne jsem jela na motorce a musim rict,ze na techto prasnych rudych cestach to bylo paradni.Nafotila jsme zdejsi krajinu. Pri vystupu k jednomu chramu jsme meli osobni asi 10ti lete pruvodkyne,ktere nas ovivaly kartonem.Prvne jsme si mysleli,ze je to zbytecne a ze nebudeme podporovat deckou praci, ale pak nam rekli, ze maji prazdniny a ze je to 350 schodu.Vzhledem k brutalnimu vedru jsme byli radi, ze jsme je mely.

Z okoli jsme jeste videli, jak se zpracovava ryze,jak se vyrabi ryzove vino ucili jsme se v sadu poznavat ovoce.takze vim,jak roste ananas a docela mi zachutnalo kokosove mleko.Nabizeji ho na ulici tak,ze pred vami useknou kokosu spicku a daji vam brcko.

I tady jsme potkali mnoho prijemnych lidi mluvicich anglicky.

Hlavni mesto Phnom Penh

Kambodza je zhruba 14 ti milionove kralovstvi s milionovym hlavnim mestem Phnom Penh patrici mezi nejchudsi zeme sveta.
Prave tu maji obdobi destu, ktere znamena ze turistu tu az tolik neni. My jsme tady zazili zatim jen jeden poradny lijak.
Bydelli jsme v byte francouzskeho stylu u Silke a Hajni [jsou zde na GLEN projektu resicim system zdravotniho pojisteni] spolu se stovkou mravencu a par komary. Dokonce i musli musi davat do mrazaku, protoze mravenci jsou vsude.
Mesto neni turisticky prilis vyhledavane, z toho co muze nabidnout je to kralovsky palac na jedne strane jako nadherny skvost a veznice S-21 vybudovana v byvale skole spolu s masovymi hroby na starne druhe. V dobe vlady Khmer rouge v 70.letech minuleho stoleti byla masove vyvrazdovana inteligence naroda, polovina obyvatel tehdy zemrela. Masove hroby dnes slouzi jako muzea. Vzhledem k tomu, ze to neni tak davno, skoro kazdy s kym se bavite prisel o nekolik clenu rodiny.
prijemne prekvapujici pro mne bylo zjisteni, ze v celem state nenajdeme Mc Donalds ani jiny znamz retezec fast food. Ve velkych mestech jde sehnat cokoli. Prece jen tu turiste jsou takze supermakret a v nem vsechno evropske najit lze. Pokud to slo,tak jsme zkousela mistni jidla a na kupovala u mistnich lidi.
Zajimava je prochazka trznici, kde se vyborne smlouva ale hlavne koupite zde padelz kde ceho.Napriklad tu maji super turisticke batohy, kde na vrchnim viku je nasity napis Deuter na u dna Lowe Alpine, 75l- 15USD. Super cena. Stejne tak hodinky znacky Rolex za 15USD..neuveritelne.

Lidi na ulicich jsou moc moc fajn, radi se s vami daji do reci,aby si procvicili anglictinu. Spousta lidi ve mestech umi anglicky alespon zakladni fraze. Dasli vec, kterou jsme byla prijemne prekvapenaA pak je dalsi skupina lidi, ktera si na me rada sahne a pochvali mou bilou kuzi. Dostala jsme i kompliment na pevnou kuzi,velky nos, siroka ramena apod. Jeden ridic mel zajem o pulku meho nosu.. asi ho fascinoval..

Na obrazku muzete videt riksu a za ni slavny tuk tuk:)

Kambodza

Pozdrav z tropicke Kambodzi
Uz jsem tu dvanacty den a mam peknou radku zazitku. Predne je treba rict,ze jsem moc rada,ze tady muzu byt a zaroven ze tady nemusim byt sama. Jsou tu totiz dalsi ctyri Evropani na dalsich projektech GLEN. Diky nim mame kde bydlet,vime co mame navstivit, jak se mame chovat,kolik muzeme na trznici usmlouvat apod., protoze ti jsou tu uz jako doma.Tim my myslim ja a muj tandem partner Bastian. Tuto zastavka mame oba jako dovolenou na ceste do Hanoie, kde 10.9. zacne i nas projekt.
Kambodza je uzasna zeme plna kontrastu. Nase navsteva zacala jak jinak nez priletem na letiste. Turisticke vizum se vyrizuje az zde a je to procedura ktera stoji za popsani.Na jedne strane dlouheho pultiku vyplnite formular a prilozite fotku..pote nasleduje rada asi 8lidi v uniformach,kterym couhaji jen hlavy a bude presmerovani na konec teto rady, kde jeden clovek stoji a kasiruje.Kazdy z predeslych 8 do pasu neco vlozil,podepsal pricvakl apod.tak ze na konci je vizum hotove staci jej jen zaplatit. Pokud nebudete mit u sebe fotku tak zadny strach. Zaplatite pouze o dolar navic muzete jit.
Po vychodu z letiste na vas temer vrhnou ridici motorek a tuk tuku. Brzy jsme pochopila ze smlouvani je samozrejmosti stejne tak jako jit se projit je naprosty nesmysl. Pesi zona se v Khmerskem slovniku urcite nevyskytuje.Doprava je na prvni pohled hodne divota ale ma nejaka psana i nepsana podle kterych tento chaos motorek a aut funguje takze nehodu jsme zadnou nevidela. Jezdit v tuk tuku jako v kocare je super zazitek a jeste lepsi je to s rouskou na papuli, protoze ve zmeti dalsich tisicu ucastniku provozu je to pro plice narocny vylet...

První dojmy

Poté, co jsem se dověděla, že mě vybrali jako účastníka projektu GLEN, jsem si připadala jako ve snu. Neuvěřitelné, pojedu do Vietnamu a budu moci získat praxi v oboru, který mě fascinuje.

O GLENU jsem věděla po celou dobu svého studia a protože je naše škola hodně teoretická, uvažovala jsem, že to zkusím. Říká se, že za zkoušku člověk nic nedá. Vyplnění přihlášky mě donutilo popřemýšlet o sobě, mé motivaci a vůbec o tom, čím bych chtěla přispět.

Jakmile jsme měli první schůzku s dalšími českými „Gleníky“ věděla jsem, že tohle je to, co právě teď potřebuji. Obklopovat se lidmi se stejnými zájmy, odhodláním a nechat naše životy na chvíli plynout o kus dál.

Netrpělivě jsme očekávala první seminář. Bylo totiž načase seznámit se s mým tandem partnerem, člověkem s kterým mám strávit 3 měsíce. Tyto tři měsíce se odehrají v naprosto cizí kultuře, realizováním aktivit, na kterých se domluvíme v cizím jazyce. Tento fakt vnímám jako jednu z výzev, o kterých podle mého názoru projekt GLEN je.

Po počátečním napětí, který z dalších 35 Evropanů to bude, jsme se s Bastianem našli a už po pár minutách ze mě počáteční nervozita opadla.

První seminář sloužil právě k tomu, abychom si vyjasnili svá očekávání, motivaci a vůbec zjistili, co jsme za lidi. Příležitostí k tomu, bylo v programu dostatek. Celý týden vládla neuvěřitelně skvělá atmosféra. Lidé nejrůznějších profesí z několika evropských států strávili týden v odlehlém horském středisku bez telefonního signálu. Všichni se zdáli být oproštěni od svých všedních starostí a vysoce motivování na tříměsíční cestu. Čekají nás nevšední zážitky a zkušenosti. Důležité pro mě je vědět, že je budu mít s kým sdílet.

Během tohoto přípravného týdne jsem se cítila skvěle. V tandemu jsme zjistila, že naše očekávání jsou v mnohém podobná a společně se těšíme až skončí přípravy a nastane realita. Doba, kdy budeme mít příležitost využít to, co jsme se naučili a zrealizovat to, co jsme si naplánovali.

Na druhém semináři se budeme věnovat námi navrženým tématům, které považujeme za důležité např. problematika cestovní medicíny, jak se připravit na „kulturní šok“ atd. Dále doladíme potřebné formality ohledně očkování, víz a můžeme vyrazit na cestu.

O Vietnamu se říká, že je to úžasná země se skvělými lidmi. Věřím, že po mém příjezdu toto budu moci potvrdit a najdu cestu, jak tyto zkušenosti sdílet s ostatními.